Vyprávěla tady v blogu jedna paní co jezdí za syny do Kanady, že je to země krásná a pokroková, ale že i ona má svoje problémy, se kterými se nová vláda v čele s fešným novým předsedou vlády hrdinně bije. Příkladně, Justin Trudeau
a jeho vládní strana vyhlásila Komisi pro vyšetřování "epidemie" pohřešovaných žen z komunit původních obyvatelů kontinentu, převážně Indiánů. Jde o ženy a dívky ztracené bud' na reservacích nebo ve městech kam migrují.
Paní zřejmě byla o věci infomována povrchně zdroji, které tento druh staronové kriminality vidí přes ideologické čočky s maximálním zkreslením. Liberální média nás tu krmí teoriemi, které tvrdí, že ztráty domorodých žen jsou genericky dány zakořeněným rasismem a kulturním imperialismem, které vědomě a cílevědomě ničí kulturní hodnoty prvního obyvatelstva Ameriky. Řešením jsou studie a z nich doporučení jak tento stav věcí obrátit na pravou míru. To znamená absolutní samosprávu v domorodých komunitách a - jistě jste uhodli - daleko vyšší finanční zdroje z Ottawy k odčinění kulturních zločinů, kterých se na nich bílí kolonisté dopustili.(Dalším článkem odboje sboru náčelníků je odpor k vyúčtování obdržených fondů - je to prý urážlivé). Tak například, psala paní (a také komise OSN, odsuzující Kanadu jako stále ještě rasistickou doménu "bílých privilegií") stále se ještě nedostává domorodým dětem takového základního vzdělání jakému se těší zbytek obyvatelstva. Někde to četla nebo viděla, nebo jí to někdo tak donesl.
Nechci paušalizovat nebo hledat jiná jednoduchá zaříkadla. Ani nedmítám faktický nález, že domorodé ženy a dívky jsou na tom podstatně hůř stran nasilí od mužů. Ba naopak, to je jisté a danné prostě tím, že domorodé obyvatelstvo nedosáhlo (a dnes nemá ani zájem dosáhnout) civilizační úrovně vnější Kanadské společnosti. Je to onen známý problém s integrací do společnosti, která o sobě těžce pochybuje, a věří hloupě, že všechny kultury jsou si rovny, a že civilizační vývoj je Evropský výmysl zastírající vlastní kořistnictví. Přiznáním, že kulturní evoluce existuje se jistě nic ještě neřeší. Ale bez něho, a bez jasné představy na kterém stupni vývoje kde která kultůra stojí a co z toho vyplývá, nesvedeme vůbec nic.
Kanada má přes Indiány hrozný mindrák. I Harperovi knozervativci, ač se snažili byli proti anti-civilizačnímu náporu bezmocní. Snad v představě, že so tohle dá nějak zastavit smířlivostí, Kanada se ústy Hapera domorodcům omluvila za indiánské "obytné školy". V minulých generacích, do roku cca 1980, v mnohých komunitách (hlavně na severu) děti byly sváženy do obytných škol, obyčejně vedených církevními organizacemi, a žily v semi-permanentním odloučení daleko od svých rodin. Byl to drsný pokus o integraci (podobné instituce existovaly i jinde v Britském impériu, např. v Austrálii), a dnes jistě přežilý. Ale omlouvat se za společenský vývoj nemá význam, zejména ne, je-li případ konstruován jako historicky falešné nařčení. Nešlo nikomu o to udělat z Indiánů bílé ničením jejich kultury a zvyků, ale vybavit děti na odlehlých reservacích, základní výchovou tak, aby byly měly šanci být produktivními členy společnosti. Harper věci omluvou nepomohl a jestliže se představoval, že tím uhasí touhu domorodých advokátů trápit pobledlíky jejich chybami v minulosti, pak se těžce mýlil. Volání po Národní komisi k řešení společenských problémů, spojených se zmizelými a zavražděnými Indiánskými ženami na sebe nedalo dlouho čekat. Harper as tomu bránil, ale co čekat od vedoucího, který podobně dlouhou dobu zapíral vinu v kauze obytných škol. Liberálové si sebebičování objednali hned po nástupu k veslu.
Co k těm zmizelým ženám dodat ? Je to složitá věc. Paní pisatelka, která se pohoršovala nad policií, která prý neprojevuje o zmizelé zájem, zřejmě ani neví, že na indiánských reservacích je domorodá policie. Městská, provinční, nebo kanadská jízdní policie tam nefunguje, a když, tak pouze na pozvání ke spolupráci. Druhá věc je, že v případech kde ke zmizení dochází v městských prostorech, souvislost se ženami z reservací neexistuje apriorně žádná kromě rasových předsudků. V nejznámější kauze, která se stala značkovou pro věc patnáctiletá Tina Fontaine byla zavražděna ve Winnipegu zločincem z povolání. Babo rad' !
