Harvey Weinstein je hnusáček, ale o to nejde

Homo sapiens je živočišný druh, napsala kdysi uváženě antropoložka Margaret Meadová, který se mezi savci vyznačuje možností sexuálního kongresu, ve kterém samice zůstává pohlavně celkem nevzrušená. Ztráta oestrálního cyklu  

někdy v pleistocénu je skutečně pozoruhodná záležitost, poněvadž do jisté míry vyvětluje nejen rozptýlení homo sapiens na planetě ale také mnohé pozdější společenské jevy a usance. Byly-li naše samice v době ledové plodny sexuálně přístupny celoročně bez hormonálních výkyvů v měsíční plodnosti, pak roztroušení porodů během roku jistě znamenalo lepší vyhlídky nomádické tlupy v dobách kde přísun potravin z lovu a sběru plodů v nepřátelském klimatu byl vysoce nejistý. Tato rozmnožovací strategie byla podobně efektivní i v historických dobách, jako minimální improvizovaná obrana proti třem velkým zlům, která ničila lidské životy ve velkém, tedy hladomoru, zhoubným epidemiím, a genocidě ve válkách. Kdyby oestrus byl zachován, jistě by nějaký dobyvatelský padouch býval časem přišel na to, že nejlépe je vybít nepřítele v týdnech kdy matičky v roce rodí. Je těžké se v osmi měsících schovávat a těžko se starat o novorozeně ve vypálené osadě. 

      Přístupnost žen k sexu bez ovulační regulace, tedy víceméně stálá připravenost a potlačení sekundární biologické stimulace k reprodukci, měly samozřejmě obrovský dopad na společnost a její vývoj. Sama reprodukční funkce byla povětšinou v sexu vedlejší a přes všechny strachy a pověry a snahy stran náboženských předpisů, sex jako rekreační činnost se permanentně prosadila mezi lidmi již v  nejrannějších civilizacích. Ne nadarmo se o prostituci říká, že je to nejstarší řemeslo, i když je třeba dodat, že původně hetérismus byla činnost nezisková, nejčastěji obětavý marketing pro bohy a bohyně v jim vysvěcenných chrámech a v křoví bezprostředního okolí. Ale jak prostituce obřadní tak i později ta výdělečná jsou možné pouze v našem živočišném druhu, kde sex lze navodit z důvodů jiných než reprodukce, tedy bud' jako sport, zábavu, nebo vytržení z nudy, nebo z nějakých charitativních pohnutek nebo prostě jako jako druh komerční transakce.   

     Absence bio-regulace v sexuálních střetech, a možnost odškodnění žen v pohlavním styku, kterému schází silnější hormonálně zprostředkovaná pohnutka, se promítá do psychologie obou polhlaví. Pro obě strany je nepřetržitá připravenost partnera k sexu víceménně brána za samozřejmost i když bolest hlavy se považuje za omluvu pouze u žen. Je to sice myšleno sarkasticky, ale faktem je, že nálada ženy má funkci regulační, tedy jsou momenty kdy se ženě sex hnusí (i s pravidelným partnerem) a to se bere v jakékoliv civilizované spoečnosti (krom snad islámu, kde omluvou je pouze menzes) jako právo na pohov. Nutit ženu k sexu, je něco co je normálním mužům odporné, tedy naprosté většině. Proto považují feministické statistiky, které tvrdí, že každá čtvrtá žena je v životě znásilněna za nehorázné nařčení a slučování skutečně kriminálního počínání s takovým, které se zdá v retrospektu morálně závadným. Beru to jako produkt jiného známého efektu ženské sexuální psychologie, tedy tendence vkládat do kroniky minulých souloží (nebo touhy po nich) současný posudek o bývalé známosti, kterýžto je z toho či jiného důvodu absolutně negativní. Takový případ "znásilnění" známe už i z Bible, kde Potifarova žena nařkla ze znásilnění vzorného Jakubova syna Josefa (1. kniha Mojžíšova 39).   

A jsme tu u formální obžaloby Harveyho Weinsteina minulý týden v New Yorku. Bývalý velkoproducent a mecenáš byl obžalován dvěma ženami ze znásilnění, v obou případech v incidentech, které se datují nějaký ten rok (2004 a 2013). V onom vážnějším případě sexuálního nasilí prvního stupně je žalující osobou nejmenovaná milenka se kterou, podle jeho obhájce, Harvey měl poměr přes deset let. Řekněme si na rovinu, že prodobné trestní stíhání by před dvaceti lety nebylo možné. Je to z důvodu, že existovala - po mém soudu, rozumná - doktrína, podle níž ve stížnostech na sexuální násilí se bralo v úvahu, jestli byly promptně hlášeny (tzv. "recent complaint").  V civilizovaném právu se vždy vycházelo z předpokladu, že dotčená osoba nebude držet takové insultace v tajnosti, nebo se při nejmenším vyhrazovalo, že je třeba posoudit proč by to tak dělala.        

 Není mým zájmem tady Harveyho obhajovat. Samo to, že si vymohl ve smlouvě od společnosti (kterou vlastnil) nepřetržité utišování pohledávek od žen v jeho hotelových dobrodužství, naznačuje mnoho. Jistě pán má problém nejen s frekvencí a výběrem svých eskapád, ale i s jakousi osobitou neomaleností, jak plyne z několika známých incidentů, které nebyly nikdy dementovány. Jinými slovy, Harvey Weinstein je asi opravdové čuně, jak o něm mediální drbny tvrdí. Ale jak říkám o to tady nejde. Jde mi o dvě věci:  Za prvé jde tu o mazání rozdílu mezi opravdovým násilím a novými, ideologicky zabarvenými  prohřešky. Nedávno to nanesla Whoopi Goldbergová když prohlásila že Roman Polanského sex s omámenou třináctiletou dívkou nebylo jako opravdu  "rape-rape", tedy "skutečné" znásilnění. Jistě že bylo, ale říká nám to, že  Whoopi někde v pozadí své lebeční temnoty si je vědoma, že se činy dají překroutit, nebo zveličit, čili politicky upravit. Druhá věc (která mě přesvědčuje, že ta první se děje) je způsob jakým soudní systém s Harveym zachází. New Yorkský prokurátor, Cyrus R.Vance Jr. (syn bývalého Státního tajemníka Jimmy Cartera), se dopustil hned několika přehmatů, které by žádná předchozí justice ve Státech nebo v Britském Commonwealthu netolerovala.  Prohlásil veřejně, že má k dispozici 80 dalších ženských svědků proti Weinstenovi a osobně všem poděkoval za statečnost se kterou vystoupily se podělit o své zkušenosti s Weinsteinem. Vzpomínám si, že před čtyřiavaceti lety ve známém procesu, obhajoba sériového vraha v Kanadě téměř uspěla ve sproštění obžaloby, z důvodu prokorátorova bombastického prohlášení médiím.  Divím se, že obhájce v New Yorku okamžitě nepožadoval po prokuratůře důkazy o úplném prověření těchto "svědectvi", které podle zvykového práva nejsou přípustné, nejsou-li bud' v obžalobě samé, nebo nebyly-li přijaty v předešlých procesech.  Navíc včera ohlásil, že další trestní obžaloby Weinsteina jsou ve výstabě.  To je klasický příklad něčeho, čemu se říká "incitement against the accused" (pobuřování proti obžalovanému).  Jestli sledujete zprávy ze světa tak vás jistě upoutal případ Tommy Robinsona v Británii, který byl před několika dny  "naléhavě odsouzen" v pěti minutách za filmování a hecování skupiny lidí na cestě do budovy soudu. Jednalo se o skupinu muslimů, obžalovaných z organizování otrokářské prostituce s nezletilými "bílými" dívkami.  Těm samozřejmě je třeba poskytnout bezúhonný právní proces. Harvey Weinsteinovi nebo čarodějnicím toho třeba není.  Každý kdo něco a takových "procesech" slyšel, ví kam zařadit svědky, kteří viděli obžalovanou obcovat v brázdě s rohatým. Kolik takových svědků je třeba?  Stalinovu prokurátorovi Vyšinskému stačilo šestadvacet,  aby postavil autora sovětské ústavy Bucharina před četu.  Pan Vance jich má v případě potřeby osmdesát. To co jim opravdu provedl Harvey bez svolení tím sice nebude jistější, ale nával na jeho bankovní konto bude na betón větší, podaří-li se Harveyho posadit do chládku.  S úpadkem pověsti producenta, a právního pořádku, slib kompenzace za sex nebo jeho odmítnutí roste. Zatímco Rosie McGowanová dostala pouhých $100,000 za údajné znásilnění v roce 1997,  Weinstein vyplatil italské modelce milión dolarů před rokem jenom za to že jí prý osahával.