Blahobyt jako způsob kulturní sebevraždy

Moje šibalská téze podle níž my, Evropští Pobledové z homo sapiens rozlezlí ve světě, kolektivně blbneme z přežrání nějak tady nešla čtrenářstvu pod nos. Možná jsem tu záhadu nevysvětlil dobře. Zkusím to tedy trochu jinak:  

Proč se cítíme ohrožováni  civilizací, která stála na zenitu před tisíci lety a od doby, kdy Islámu dali těžkou ránu na oko Mongolové (léta Páně 1258, kdy Hulagu v Bagdádu nechal podříznout Chalifu) stagnuje jako dvorní náboženství východních despotů ?  Proč nevyřeší civilizace, která umí létat na Měsíc, problém pošetilcú, kteří by chtěli vrátit planetu do sedmého století?  Proč prostě nevyhodí těch několik čelných představitelů tohoto bláznovství, které chce zničit tisíc let kulturního vývoje, z území pod její pravomocí, jako nesnášenlivé škůdce společnosti ?  Proč nevidí tato společnost, že v momentě, kdy islamští náčelníci revolty proti moderně budou shozeni z podstavce, problém islámismu rychle zmizí ?  Má snad Saudská Arábie problém s křest'anským terorismem ?  Nemá, zaprvé proto že tam není, a potom protože tam mají křest'any pod dohledem (samozřejmě po vzoru asijatských despotů). Proč se tohoto jednoduchého a nekrvavého "řešení" Ameircké a Euro- elity nedopídějí ?  Nikdo (kromě pokud vím Berlusconiho) jim přece nechce jejich víru brát. Tady jistě nejde o víru jako takovou, kulturní zvyky a památky ale o bláhové představy, že Islám je "über alles in der Welt", a že je to dokazatelné násilným ničením kulturních zvykú a památek jiných kultur. (Zmizejí-li z povrchu Země pak není o čem se dohadovat). Tady jde o absolutně přirozený princip založený na reciprocitě a zdravém rozumu. Když si představuje nějaký imám, že Amerika je domov islámu, a že tam proto může vykládat ústavu USA jako zkomolenou šáriju, je třeba ho vyvést z omylu, Nejde-li to, pak vyhazov !  Přepravit ho  v gumovém člunu ke břehu Rudého moře, ke svým blízkým. 

Ovšem, jak říkám, naše elity nejsou sto na tohle řešení přijít, respektive odmítají ho, z "pitomosti" kteréžto slovo, jak jsem uvedl v předchozím blogu, pochází z kořene jímž se kdysi popisovalo "nasycení" nebo "přesycení".  Psychologie blahobytu není samozřejmě jediný důvod, který definuje neschopnost politického vedení EU a USA, ale myslím si, že si zaslouží daleko větší pozornosti, než jake se v současnosti těší.

Lidé, kteří jsou v jádru dobrosrdeční bývají často také naivní. Moderní liberální smýšlení dospělo k bodu, kde si vykládá maxim nepřítele milovat jako rozkaz poskytovat mu péči na nejvyšší úrovni ke které naše společnost dospěla (ve skutečnosti vyšší než sociálním klientům z vlastních řad).  O liberálních typech říkavali Angičané, že by z lásky dali košili. Dnes by se takoví dali popsat, že by si z lásky košili nechali ukrást.  Za takovými postoji figuruje mylná představa, že i zlí lidé jsou v podstatě dobří, a že když se jim poskytne, to co od nás bezpodmínečně požadují, dají pokoj a budou z našeho blahobytu stejně dobrosrdeční jako jsme my. Ovšem i těm, kdo neporozuměli Voltairovu posměchu teorii "šlechetného divocha" v Candidovi by mělo stačit přečíst si názvy odstavců v životopise Osamy bin Ladena, aby začali o tomhle zavádějícím morálním vektoru silně pochybovat.

Bylo by ovšem chybou domnívat se, že popud k sebevraždě blahobytem popisuje výhradně soudobou politickou levici. Zprava je to jakbysmet.  Zde blahobyt místy zastiňuje soudnost trochu jinak, a to zejména, přehnaným strachem o ztrátu naší vysněné pohody, začleněním lidí kdo nepatří "k nám". Kdysi pravice brojila (a v USA stále brojí sto třicet let po Bismarckových sociální reformě v Kaiserově Německu) proti sociálnímu pojištění, proti odborům, proti židovským magnátům, proti anti-monopolním zákonům.  Dnes jsou to imigranti, zejména v antiestablišmentských pravicových hnutích.  Je zajímavé, jak je odpor v Evropě k imigraci v nepřímém poměru k cílovým záměrům běženců.  Nemají-li Syřané, Afgánci, Kosovaři zájem o Česko, Slovensko, Mad'arsko, Polsko, a Pobaltí, pak jisté proudy pravice v těchto budou usilovat o situaci absolutního zákazu jakékoliv muslimské  imigrace. Samozřejmě, že v situaci milionových náporů islámských běženců na Evropu, toto je daleko menší zlo, a v jistém smyslu se dá hájit jako proaktivní přístup k věci. Je to nicméně projev psychologie strachu, konkrétně strachu o ztrátu blahobytu.

Koaliční, a "zavedená" konzervativní politika je naproti tomu zcela v područí liberálních šiboletů a vykazuje stejné symptomy blahobytné atrofie mozku a nikdo není toho větším důkazem než Frau Merkel. Já nevěřím názoru Marine Le Pen, že plán kancléřky je dovézt do Německa levnou pracovní sílu (oslovuje zde opět strach o ztrátu pohody). Všechno co Merkelová říká a dělá nsvědčuje tomu, že žádný plán neměla, a že prostě trpí liberálním rozdávacím syndromem a bláhovou představou, že její lidumilná politika velebí Německou ekonomiku.