V Praze se koná halové mistrovství Evropy v atletice. Soupeří mezi sebou atleti a vyhrávají ti nejlepší, nejrychlejší, nejohebnější, nejpřesnější. Vítězové mají soubor vlastností, které z nich dělají v dané disciplíně lepší atlety, než jsou ostatní. Je to logické, většinu života trénují, odepírají si mnohé rozkoše. Mají cíl a chtějí jej dosáhnout. Nyní sklízejí plody své dřiny.
Přesto však podíváme-li se na toto atletické mistrovství, a platí to téměř o každém sportu, očima ministra bez ministerstva (rozuměj portfeje) Jiřího Dienstbiera, zjistíme, že je to oslava diskriminace par excellence.
Je přeci nepředstavitelné, aby ve světě rovných příležitostí a pozitivní diskriminace (uznávám, spojení těchto dvou obratů je nonsens, ale vládám zejména evropských států to nevadí) byly stejné disciplíny odděleny pro muže a ženy! Je diskriminační, že se konají nějaká kvalifikační kola. Kdo to kdy slyšel? Politika multikulturalismu, rovných příležitostí a jiných atributů humánní a vyspělé společnosti přeci jednoznačně říká, že ve finále každé disciplíny musí být zastoupena veškerá evropská společnost ve své rozmanitosti. Musí být přítomen muslim, katolík, protestant, žid, ateista, budhista, hinduista, sikh i džinista. Zároveň musí třetinu finalistů tvořit bezpohlavní, třetinu ženy a třetinu muži. Co se týče barvy pleti, musí být rovnoměrně zastoupeni lidé afrického původu, asijského původu a když to musí být i ti xenofobové z Evropy. Nesmíme zapomenout na menšiny. Čistě diskriminační je také věkové složení. Ve finále musí být zástupci všech generací – starší 50 let nesmí přeci chybět. A kde máme tělesně či duševně postižené? Ano i ti mají právo být ve finále. Je to přeci oslava sportu jako takového a ten nesmí být diskriminační. Že to v rámci rovné soutěže není možno zajistit? Tak od čeho tady máme pozitivní diskriminaci! Vyhrál jsi? Hloupost, nemáš správný původ, vyznání, postižení, věk.
Tudíž má základní otázka – kde je ministr Dienstbier? Kde pronáší plamenné projevy proti tomuto mistrovství? A když ne on, kde jsou alespoň aktivisté Kocáb, Uhl, Stehlíková? Měli by se stydět. Buď hlásají rovnost nebo ne. Taková příležitost ukázat světu, že to myslí vážně! Nebo snad prosazování pozitivní diskriminace mají vyhrazeny pouze pracovněprávní vztahy? Ale poté to je falešná politika – buď všude nebo nikde!
A nebo ministr, prosazující názory typu minorita je rovnější než majorita, při obsazování pracovních postů nejsou rozhodující znalosti a zkušenosti, nýbrž titul –ová za jménem, ve výchově není podstatný mateřský cit atd., sedí někde v koutě a sepisuje rezignaci? Je to možné, protože to byla jeho vláda, která vyčlenila skrze Ministerstvo sportu, mládeže a tělovýchovy ČR prostředky na pořádání tohoto mistrovství. Jsem zvědav na jeho pondělní tiskové prohlášení, kdy nám s lítostí vysvětlí, že nemůže být členem spolku podporující soutěž, v níž vítězí ti lepší svými kvalitami, nikoli svým původem.
Těm rozumným z nás, kterých se výše uvedené uvažování netýká, přeji příjemné sledování těch skutečně nejlepších v Evropě.
