Chrochrochro, nová hračka!

Vláda přislíbila armádě novou hračku. Drahou hračku. Je tedy jasné, že armáda – její vrcholní představitelé – jsou neskutečně rádi a mají druhé Vánoce. Dostali se totiž do situace, kdy mohli mít dřevěnou káču a místo toho dostali sporťák s plnou výbavou. Možná slyšíte jejich chrochtání blahem.

O čem píši? Jednoduché avšak výbušné téma – odvody.

Vojáci již oznámili, že počítají s odvodem cca 70 tisíc kusů ročně. Jak to provedou? Každý si může v dnešní době vyhledat zprávy konstatující, jak dnešní děti tloustnou, trpí nemocemi. Najednou z těchto dětí bude 70 tisíc odvedenců. Jen pro zajímavost, např. v roce 1998 se narodilo přiblitně 90,5 tisíce dětí (to jsou ti, kteří by mohli mít v roce 2016 štěstí být povoláni jako čerství 18-ti letí k odvodu).

Neustále vládní představitelé tvrdí, jak snadné bude pozvání k odvodu odmítnout – náboženské důvody či jiné důvody (bohužel poslancem, který má automaticky výjimku z odvodu, se mohou stát až od 21 let). Při prostém porovnání dvou čísel – plánovaný počet odvedenců a počet povolaných k odvodu – je zřejmé, že zas tak jednoduché to nebude. Když se totiž nesplní plán, tak budou odměny jaké? No nižší! K…. nižší! S mladými lidmi tak bude s největší pravděpodobností zacházeno jako s dobytkem počítajícím se na kusy.

Vzpomínám si na můj odvod – přijít, vyslechnout, svléknout, vymočit, zvážit, změřit, prověřit, odvést. Během pár minut – počítám pouze čas nějaké činnosti a nikoli čekání – armádní odborníci zjistili, že jsem schopen boje. I s odstupem času musím uznat, že se nejednalo o příjemně a rozumně strávený čas.

Proč se mi nelíbí tento způsob? Pokud chce mít armáda přehled o zdravotním stavu, mohla to zjistit jednodušším způsobem. Stačí se zeptat lékařů. Mají detailní záznamy, přehledy o chorobách a mohou během chvíle říci, zda Jiří Zapletal je schopen či není schopen boje. Na to, aby armáda zjistila, že Zapletal má nadváhu a potřeboval by pořádně prohnat po cvičišti v plné polní, nemusí být volán před komisi.

Uznávám, že zavedením povinnosti odvádět i mladé dívky, nabývá „služba“ v odvodní komisi trochu jiného rozměru. Ale přeci jen, co hledět na pocity těch předvolaných? Na jejich čas?....Pardon, vlastně pro vládní politiky jsou jen dobytek.

Patřím mezi ty, kteří jsou ochotni bránit svou rodinu a tudíž i zemi. Budu rád, když i mé děti budou se mnou sdílet toto přesvědčení.  Bude to však pouze a jen jejich rozhodnutí. Chtěl bych, aby měli možnost např. absolvovat profesionální výcvik a třeba i mimo armádu. Ale proč by měli absolvovat proces odvodu, který je spíše k smíchu? Dejte armádě, prosím, jinou hračku na hraní, ne naše děti!