Přesuňme se do padesátých let a pohrajme si s dějinami. Takhle se to stát třeba mohlo...
Představme si, že někdy v roce 1956 požádá s pomocí CIA vládnoucí kubánský diktátor Fulgencio Batista americkou vládu o připojení k USA. Žádosti se vyhoví, Kuba se začlení jako další stát do Unie a na vlajce přibyde další hvězdička. Na připojovací slavnosti v Miami se přiožralý Dwight David Eisenhower v nastalé euforii zaváže , že jako dar věnuje část Floridy Kubě na výraz vstřícnosti. Nakonec - USA jako USA, vždyť jsme jedna rodina, tak o co jde.
Uběhne pár let a v Havaně se začne střílet. Ozbrojenci včele s Fidelem ovládnou zemi a vyhlásí boj proti kapitalismu. Sovětský svaz ihned novou vládu uzná a celý východní blok se chce s Fidelem vyfotit. Ne však obyvatelé Floridy. Tamní představitelé vyhlásí Fidelovi neposlušnost a místní Parlament vypíše referendum k odtržení od Kuby a návratu k USA. Zatímco to Fidela a celý východní blok nekutečně naštve, američtí Floriďané, kterých tu žije většina, požádají o ochranu americká vojska.
Jak to dopadne?
Kdo si myslí, že se okamžitě vyrojí američtí vojáci ze základny u Tampy a s výkřiky o ochraně amerických zájmů a svých občanů obsadí pobřeží , má bod.
Kdo si myslí, že USA okamžitě uzná Fidela a Manuela Urrutia jako hlavní představitele ostrova Svobody, svým milým Američanům z Floridy zamávají a s pokrčením ramen řeknou „Máte smůlu ale držíme vám palce, nikam nejdeme, páč by to byla jasná anexe a to my nikdy nedělaly", má sto bodů a zápis k přijímačkám do Bohnic.
Kdo si myslí, že by k tomu nikdy dojít nemohlo prostě proto, že násilné převzetí moci by nepřipadalo v úvahu , jelikož by vládní jednotky ozbrojené bojůvky na Plaza de Armas bez dívání rozehnaly, má bodů kolik chce.
Myslíte , že tahle konstrukce je hodně přitažená? Možná. Rozdíl bude v tom, že na Krymu nebyla totalita a vyhnaný prezident byl demokraticky zvolen pod dohledem mezinárodních pozorovatelů. Další rozdíl je v tom, že ohledně Krymu se všichni chovají přesně opačně…
