Nějakou dobu už mě pobolívají záda. Myslel jsem, že je to věkem. A ona za to může Čína. Jsem z toho trochu zmaten teda.
O hrdinném výletu pana Vystrčila toho bylo napsáno a řečeno už dost. Dlouho jsem váhal ale nemůžu jinak. Mám taky názor.
Pan Vystrčil vyrazil za naše peníze s ekipou politiků a dodnes nám neznámých podnikatelů na zahraniční návštěvu. Vyrazil do země, kterou uznává je patnáct zemí světa. Patnáct zemí, o většině kterých náš občan v životě neslyšel, jako je například Palau, Nauru, Tuvalu, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis atd. Do země, která není ani členem OSN, kterou ovšem pokládá ČLR za svou součást. Vyrazil na oficiální cestu jménem České republiky, ačkoliv s cestou nesouhlasil prezident, premiér, ministr zahraničí ani předseda Sněmovny. Na cestu, která je v rozporu s oficiální zahraniční politikou státu.
Na této cestě se projevil pan předseda Senátu jako naprostý diplomatický nýmand. Nejen tím, že jako druhý nejvyšší ústavní činitel České republiky o sobě prohlásil, že je Tchajwanec. On provedl něco, co se jen tak nevidí. Na oficiální zahraniční cestě pomlouval a kritizoval prezidenta, premiéra a vládu své země. Což je těžko uvěřitelné. Navíc několikrát prohlásil, že je předsedou Senátu, který je prý nejdemokratičtější institucí v ČR. Tím světu vzkazuje co? Že prezident nebo Poslanecká sněmovna nejsou zvoleny dost demokraticky? Ani jiné instituce? Krajská či obecní zastupitelstva? Že tu není demokracie? A tohle tvrdí člověk, kterého do Senátu delegovalo 8 144 voličů? Slovy osm tisíc sto čtyřicet čtyři voličů, díky nimž pocítil nutkavou potřebu tvořit zahraniční politiku České republiky?
Pan Vystrčil tvrdí, že nám narovnal páteř. Prý se hrbíme před Čínou. Přiznám se, že já si nejsem vědom, že bych se před nějakou Čínou hrbil. Ani sousedka Dvořáková, které jsem se ptal. Tak nevím. Mně Čína nic nenařizuje, nijak mě neomezuje, nijak mě nebuzeruje. Narozdíl od Bruselu, například. Takže panu Vystrčilovi děkuji za snahu ale pro mě je zbytečná. Naopak mu neděkuji za roli užitečného idiota, kterou za naše peníze zahrál tleskajícím politikům ze spřátelených zemí, kteří teď čekají na reakci ČLR, případně na uvolněný trh po zrušených zakázkách českých firem. Neděkuji mu za to, jak z naší země udělal řvoucí myš, ratlíka, co poštěkává za plotem v domnění, že se ho páníček zastane. Neděkuji mu za to, jak ze Senátu, který má být poradním orgánem Sněmovny, udělal samostatnou instituci, která si osobuje právo tvořit zahraniční politiku země. Poradní proto, že by to měla být tzv. rada starších, složena z odborníků, z lidí s pevným názorem a odžitými zkušenostmi. Proto také senátorem může být člověk až od čtyřiceti let, proto má schválené zákony pouze k připomínkování či k navrhování a konečný souhlas dává Sněmovna.
Jaký přínos celá cesta měla dodnes nevím. Ač jsem pátral, o žádných výsledcích jsem se zatím nedočetl. Možná moje chyba. Jedno však vím jistě : Mně jste páteř rovnat nemusel, pane Vystrčile. Nenalhávejte mi to.
