Novinková deska amerických folk-punkerů vyšla v květnu tohoto roku. S obavami jsem k albu Speed of Darkness přistupoval. Singl uvolněný na youtube přinesl jistou změnu zvuku, jakési drobné zpopovatění celé kapely. Naštěstí to byla jen jedna píseň. Jinak vše zůstalo při starém a Flogging Molly jsou ve všech skladbách snadno rozeznatelní.
Došlo k drobným změnám ve zvuku – více kytar, výraznější bicí – a kapela se tak v mých očích přiblížila k žánrovým souputníkům Levellers (hlavně album Green Blade Rising). Po předchozí desce Float, optimistické nahrávce plné zapamatovatelných, ale ne prvoplánových melodií, došlo přeci jen ke zvýšení posluchačské náročnosti. Možná je to tím, že dostal víc prostoru punk, byť hraný ve folkovém nástrojovém složení, než folk. Možná je to celkovým potemněním desky. Speed of Drakness bohužel schází vyložený hit, který se zařízne do posluchačovy mysli a dlouhou dobu tam zůstane (s předchozích desek např. Float, Lightning Storm nebo What’s Left of the Flag).
Desce také bohužel schází jemná, akustická balada (z předchozích např. Story So Far). So Sail On (šestá skladba na albu) se jí sice blíží, bohužel kvalitou jí nedosahuje. No nic, škoda. Podobně The Present State of Grace, která má dokonce stejný začátek jako Float.
Ztemněla doba a to se muselo nutně odrazit i na hudbě, která jakoby vzešla z irských přístavních pubů. Ale pořád je to radost poslouchat. Nápaditá hudba plná energie, svižné tempo, dostatečně diferencované písně natolik, aby nesplývala jedna v druhou.
Nová deska Flogging Molly mě potěšila. Celek rozptýlil obavy vyvolané uvolněným singlem. Baví mě. Bohužel ne tolik, jako předchozí Float. Tu jsem byl v jistých dobách schopen poslouchat pořád dokola. Je možné, že časem, po dalších posleších, mě Speed of Darkness chytne a zařadí se k mým nejoblíbenějším deskám. Zatím se hodnocení zastaví na 8 bodech z 10.
