O chytrém Standovi - pohádka pro dospělé

Chtěl bych se Standy Grosse zastat, protože je až příliš často terčem závistivých lidí, kteří nemohou překousnout jeho úspěšnou kariéru. Je to jako pohádka.

Ambiciózní mladík začíná zcela od nuly jako elektromechanik v lokomotivním depu. Vzešel z dělnické třídy a postupně se šplhal výš a výš. Díky jeho sympatickému obličeji a inteligenci se stal postupně korunním princem vlivné politické strany, aby ji nakonec sám vedl.

A nejen to, díky politické prozíravosti a umění jednat se stal předsedou vládnoucí strany a jako nejlepší z nejlepších postupně zastával funkce místopředsedy sněmovny, ministra vnitra a nakonec i premiéra naší krásné země. Ale on nepolevoval ze svého nasazení. Ke všem povinnostem, které vyplývaly z jeho politických a státotvorných funkcí, začal Standa studovat.

Studoval doma po večerech, ve chvílích vzácného volna, které zcela mimořádně netrávil v Parlamentu, Kramářově vile či na ministerstvu. Poté co dal spát děti a manželce utřel nádobí, zasedl k učebnicím a skriptům, aby si zvýšil vzdělání a stal se ještě chytřejším.

Dobře vím, o čem píši. I já jsem začal studovat při zaměstnání. Nejsem politicky činný a koníčků mám tak akorát.  Student jsem průměrný a tak sám nejlépe vím, jak je těžké po večerech přinutit unavený mozek, aby vstřebával nové učivo. O to víc si Standy vážím.

Ani na okamžik nepochybuji, že jen díky své inteligenci a vytrvalosti, při všech starostech, které jako otec, manžel, poslanec, předseda strany, ministr a posléze premiér měl, dokázal studovat. Kolik sebezapření a odříkání ho to muselo stát. A poté, co ukončil vysokoškolské studium i rigorózní zkoušku, tleskal jsem mu ve stoje.

Vůbec nerozumím, jak někdo může pochybovat o jeho nejčistších úmyslech při plnění studijních povinností. Všichni ti pochybovači, kteří dokola opakují obehranou písničku o jeho chybějící rigorózní práci, jsou zcela jistě vedeni pouze závistí a vztekem pramenícím z jejich vlastní neschopnosti. Standa by totiž nikdy nic nečestného neudělal.

Nedivím se postoji těch závistivců. Trnem v oku jim musí být i Standův geniální obchodní talent a vrozený instinkt pro nákup a prodej akcií. Ten mu vynesl pohádkový finanční profit.

Pokud je tu ještě někdo, kdo zůstává v klidu a vše co zde bylo zatím popsáno, mu od srdce přeje, musí nakonec zblednout závistí, když zjistí jak hodnou, chytrou a hlavně hezkou ženu si Standa vzal za manželku. Sice až na druhý pokus, ale to přece nevadí. Je to opět ukázka toho, že Standa se dokáže poučit z vlastních chyb.

Tolik štěstí provázející mimořádně nadaného a chytrého Standu, musí zákonitě vyvolat vlnu nevraživosti a jedovatých pomluv z řad jeho nepřátel.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Pro ty, kteří stejně jako já na pohádky nevěří, uvádím jako bonus jeden ze vtipů, neprávem zesměšňující Standův kombinační talent:

NASA hledá kosmonauta, který poletí na Mars. Protože se ale kosmonaut nebude moci z Marsu nikdy vrátit, pracovník pověřený výběrem astronautů řeší se třemi adepty otázky finančního vyrovnání.  Do užšího výběru se dostal letecký inženýr, lékař a Standa. Letecký inženýr požaduje milion USD, lékař dva miliony USD a Standa požaduje tři miliony USD. Pracovník NASA odpovědný za výběr nechápavě kroutí hlavou a ptá se Standy, jak je možné, že jeho finanční nároky jsou stejně vysoké jako požadavek inženýra a lékaře dohromady. Standa se nakloní a polohlasem říká: Mám pro Vás návrh. Milion pro Vás, milion pro mě a poletí inženýr …