Je pravda, že se žena po 7 letech manželství stává devítihlavou saní, která muže bije a bere mu všechny peníze? Odpověď = ano, někdy i daleko dříve … Co se to děje se ženami poté, co dosáhnou na kýženou metu svatebního obřadu a muže si tím přivážou ke svému boku?
Proces začíná ihned po svatbě. Ze začátku je žena stále plna radosti nad tím , co dokázala a její chování je poháněno nadšením a představami jak si svého muže vychová k obrazu svému. Zpočátku tedy vše běží tak, jak byl muž zvyklý. S postupem času se ale ženina snaha o převýchovu začne projevovat.
Zajímavé je především to, jak ženě začnou vadit právě ty prvky chování, které ji na muži přitahovaly za svobodna a pro které si ho tehdy vybrala v davu jiných mužů.
Mužovo sportovní tělo, léta tvořené nekonečnými tréninky a hodinami strávenými v posilovně, ostrovtip pravidelně pěstovaný při hospodských půtkách s kamarády, vědomosti získanými hodinami čtení různých časopisů a literatury … to vše hezké, chce žena dál. Ale běda když trávíš týdně hodiny v posilovně, běda když chodíš pravidelně do hospody a to tvoje věčné čtení na záchodě a časopisy roztahané po celém bytě … vždyť na mě nemáš ani trošku času, věnuj se mi, bav mě, povídej si se mnou … útočí žena!
A tak snaha o mužovu převýchovu nemá kýžené výsledky. Muž zůstává tím, čím byl a frustrace ženy roste přímo úměrně snaze, jakou převýchově věnovala.
Muž se po svatbě domnívá, že konečně zakotvil v přístavu klidu a pohody. Domnívá se, že po měsících nadbíhání dobývání, přemlouvání a taktických ústupků, má nyní právo na chvíli klidu a konečně může užívat plodů svého snažení. Ženu má i na to, aby se o něj starala. To dá rozum, to přece každá správná žena dělá … říkali v hospodě kamarádi. Sem tam nechá pohozenou část svršků, sem tam neuklidí ze stolu a nádobí po sobě taky neumývá, i když to za svobodna dělal.
A tak čas běží. Narodí se děti, starostí přibývá, zamilovanost je dávno pryč. Oba dva společně přibrali 20 kilo a zestárli. Muž už dávno získal „selektivní hluchotu“, co nechce zkrátka neslyší. Z líbezného hlásku jeho žíňky se stal regulérní „ječák“, dnes a denně muži připomínající co všechno dělá špatně, jak je neschopný a k ničemu.
Muž je jako dítě. Potřebuje k životu hry a radost ze života. Tu ale už dávno ztratil. Žena mu nedopřeje ani tu nejmenší radost. Vždyť není důvod, ona se přece taky nemá čas bavit a „hrát si“. Tak proč by měl on? A tak dny utíkají a propast se prohlubuje.
Vzácné okamžiky intimních chvilek jsou nenávratně pryč. Zapomenuty v propadlišti postupného odcizování jsou chvíle, kdy muž se soumrakem myslel na svoji parnerku, představoval si její tělo a nemohl se dočkat okamžiku, kdy ji svlékne a celou zulíbá. Jsou pryč chvíle, kdy se žena těšila na večerní procházku s mužem, a celá se chvěla jen při pomyšlení na jeho něžné políbky, vroucí objetí a vzrušené šeptání sladkých hloupostí. Už se jí nikdy nepodlomí kolena jen proto, že ucítila jeho paže a tělo u sebe …
Dnešní realita je jiná. On vůbec nechápe jak se mu ta tlustá a neudržovaná „baba“, na kterou dnes a denně kouká, jak ve špinavém tričku kouká na telenovelu, mohla někdy líbit. A Svléknout ji? Fuuuj … jen to ne … Žena hledí na svého muže, povětšinou smrdícího z hospody a projevujícího zájem jen o večeři, fotbal a případně o kamarády v hospůdce a přemýšlí jak se dnes večer vyvléknout z plnění manželských povinností, kdyby je náhodou muž po 3 měsících opět vyžadoval, po náhlém zvýšení hladiny alkoholu v krvi…
Raději už dost. Zdá se vám to příliš depresivní? Realita je velmi podobná. Možná ne tak zjevná a barvitá, ale je všudypřítomná a ten proces je v různých podobách nezadržitelný. K podobným procesům dochází ve všech manželstvích. Pomalu, plíživě a nenápadně. A kdo říká že ne, s největší pravděpodobností lže. Protože výjimek je méně, než diamantů v řece Svratce.
Upozornění: podobnost s osobami a okolnostmi je zcela náhodná a uvedený text nepopisuje žádnou konkrétní osobu.
