Určitě nepojedu do Soči, dokud se bude s menšinami zacházet způsobem současných ruských zákonů, prohlásila komisařka EU. Nemínila Čečence. Ani černochy ani Čechy. Nepřenesla přes srdce ruský zákaz propagace homosexuality mezi mládeží. Takže nepojede. A nejspíš ani nepoletí.
Údajně to celé začalo v mrazivém Petrohradu, kde vznikla taková vlídnější čtvrť. Chlapci, nekuřte tabák, máte přece kamarády, stálo prý (osvětově? vtipně? nebo že by snad i dvojznačně?) na dveřích zdejšího gejklabu. A naproti obdobně formulovaná pozvánka: Děvčata, zde jste v bezpečí, spolu nemůžete otěhotnět... Další hesla za dveřmi už byla důraznější. Nebuď jako většina ostatních! Nebuď konformní, stádní většině přizpůsobivý! Jsi přece mladý. Buď rebel! Vejdi, a objev nové netušené světy... Možná i: Miluj bližního svého... To se místní většině pravoslavných obyvatel znelíbilo a iniciovali onen kritizovaný tmářský zákon, který zmobilizoval světovou uměleckou frontu skoro stejně jako kdysi americké bombardování starobylého Bagdádu. Dotčení umělci poměrně brzy umlkli, řada rázných (prvoplánových?) sportovců se totiž jasně vyjádřila, že by se do sportu sexuální orientace neměla míchat, politici však nikoliv. Svoboda přece není dělitelná, obzvlášť na východě.
Mladý člověk by měl jít na zkušenou do světa. Sbalit pár buchet do ranečku a jít, kam ho nohy ponesou. A tedy snad i vyzkoušet všechno. Sháníte děvče k dětem? Osvědčená praxe. Nebo snad řemeslníka? Fajn. Všude je facha pro Rudu Macha! Jaké cíle si ale může klást propagace homosexuality mezi mládeží? Rozšíření členské základny na pět procent nutných ke vstupu do zákonodárného sboru? Nebo snad přísun nových mladých kádrů? A proč vůbec taková propagace? Úsměvné Stvoření světa s opačným finále "Milujte se a množte se!" se v televizi nehraje snad už ani o vánočních prázdninách...
Kdo se dnes zabedněně otře o propagaci homosexuality, je znemožněn osvícenci (viz katolické buzny) a měl by se pokusit své temné předsudky překonat (nebo své prozření alespoň prezentovat). Ale nekončí často náš voluntarismus za dveřmi našich bytů? Svěřím svou dcerku nebo vnučku ve školce lesbické vychovatelce? A svého synka nebo vnuka homosexuálnímu učiteli (a snad ani ne tělocviku...)? Každá společnost si vytvořila své nedotknutelné. Církev, stranu, skupinu. Příčí se mi falešně zanícená prohlášení. Takže: Hádej, kdo přijde na večeři?
P.S. Ještě že před Katarem budou nové eurovolby, paní komisařko...
