Energetický komisař EU Ettinger, též prostředník při jednání Ruska a Ukrajiny o dodávkách plynu, si nedávno mile zabásnil. Pomoc Řecku je pouhým malíčkem dlaně, kterou musíme podat Ukrajině. Možná i bilion eur, ale netřeba se děsit, bude to v průběhu deseti až patnácti let. Takže nějakých sto miliard ročně.
Dále už byl G. Ettinger věcný. Řecko stálo Unii 240 miliard eur. Početná Ukrajina by měla vyjít (logicky) asi tak čtyřikrát dráž. Pokud ovšem co nejdřív ukončí fatálně eskalující občanskou válku, přestane si vybíjet produktivní obyvatelstvo, ničit města a infrastrukturu, zkonsoliduje rozvrácený průmysl orientovaný takřka zpoloviny na ruské odběratele, a hlavně postupně vyrovná ceny energií, komodit, alkoholu a cigaret s cenovou hladinou EU.
Ukrajina je ovšem hrdá, a hrdě neposlouchá. Bombarduje sama sebe z letadel i raketometů, nemilosrdně rozděluje východní a západní Ukrajince a její ortodoxní Pravý sektor podle stížností některých ukrajinských armádních důstojníků bez slitování střílí váhající zbabělce. Z počáteční euforie Ukrajina ovšem poněkud střízliví a dokonce ostentativně odmítá jízdní řád nadiktovaný EU. Ceny vody, plynu, elektrické energie, nájmů, cigaret i vodky nemůžou přece jen tak růst v násobcích.
Struktura ukrajinské společnosti je obdobná zemím někdejšího socialistického tábora, takže státní zaměstnanci, policisté, vojáci, učitelé i lékaři se často soudí s vládou dramaticky chudnoucí země o výši svých mezd. A na přetřes se dostávají i ukrajinští miliardáři. Od piky nezačínali. Že prý i kradli. Janukovič z přikrádání nařkl Tymošenkovou, Jaceňuk zas Janukoviče, nynější president Porošenko zbohatl prý kdo ví jak.
Takže ve hře o spasení zůstává onen (věřme že necelý) bilion eur. Kdo ho zaplatí? Vzdělaní a šikovní ukrajinští muži produktivního věku údajně většinou pracují a daní mimo Ukrajinu, vojenské, ale i nevojenské průmyslové dodávky v objemu cca 20 mld dolarů ročně Ruské federaci prezident Porošenko svým výnosem okamžitě zatrhnul, čokoládu, mrkev, rajčata, vepřové a stovku dalších komodit už Rusové samozřejmě tím pádem také nechtějí, a tak se v ukrajinských novinách uklidňují vizemi, že už v roce 2016 bude EU masivně nakupovat zemědělské výrobky na Ukrajině a zbrojíři NATO usoudí, že letecké a lodní motory z UA jsou levnější a kvalitnější, než ty jejich.
Kdo a proč to celé vymyslel? Měla a má to být strategická hráz proti nebezpečně se rozpínajícímu Rusku? Invaze do Iráku v roce 2003 byla největším omylem zahraniční politiky USA, tvrdí exministr války a stejně to po letech hodnotí i paní Clintonová. Obdobně se v poslední době posuzují i zásahy v Afghánistánu a v Libyi. Ta přiznání jsou dnes světu stejně platná jak mrtvýmu zimník. To, co se rozehrálo kolem Ukrajiny, však nemá v poválečných dějinách obdoby. Tenhle omyl by byl fatální.
Mojí takřka snově děsivou vzpomínkou z dětství je kilometrový pochod skoro tisícovky dětí naší litvínovské školy do podzemních protiatomových bunkrů v úpatí Krušných hor za Karibské krize v roce 1962, kdy prý už odstartovaly první rakety. Oč těžší by ale bylo po půlstoletí se na takový průvod dívat...
Poté, co jsem dnes na tomto servru krátce uviděl fotografie z naší Země roku 2014, vím, že lidstvo stojí skutečně na okraji propasti. A jestli existuje Bůh, moc šancí už u něj nemáme.
