Mika Waltari si prostřednictvím svého moudrého Egypťana Sinuheta povzdechl nad ohavným bonmotem, že chudým a bezvýznamným se snáze umírá než bohatým a vlivným. Pánové Kalousek a Nečas jej ovšem vehementně a beze studu veřejně schvalují.
Pro někoho vazba představuje luxus pravidelné stravy, pohodlného lůžka a sprchy s vlažnou vodou, pro jiného doslova děsivý návrat do takřka prvobytně pospolné společnosti. Těch jiných je postupem času čím dál víc. Detaily zprostředkovaně znám, v redakci máme k vydání připravený vtipný a hořký autobiografický rukopis Průvodce jak zdárně přežít roční vazbu v ČR. Jeho autor byl mimochodem posléze shledán bez viny. Miroslav Kalousek a Petr Nečas, spolutvůrci našich zákonů, prudí ve vrcholové politice ČR možná nějakých dvacet let. Pohnutý osud našeho akademicky vzdělaného autora onoho Průvodce je nedojmul, přestože druhému jmenovanému poslal dopis, v němž krom jiného (jako kupříkladu manželský a existenční krach) zmínil i své útrapy s nedoléčenými hemeroidy, neboť v jeho cele (prosím) nebyl bidet. A náhle ti dva božsky prozřeli. A božsky by i soudili. Požadují tvrdé potrestání těch, kdo naplňují zákony, které oni sami spoluvytvořili. Chovají se nestydatě. Chovají se zbaběle a nechutně. Chovají se nadutě, a nejhorší na tom je, že si to vůbec neuvědomují. Já, Caligula cesar, jménem senátu a římského lidu. Bohové nepotřebují nikoho. Jak hluboko klesli... Žijí jinde, a proto si myslím, že už nikdy nemůžou modelovat naše životy.
