Volyňští Češi volají o pomoc

Propastný rozpor mezi slovy a činy, mezi propagandou a zdravým selským rozumem, mezi pokrytectvím a solidaritou se projevuje v reakcích českých politiků na poslední vývoj situace na Ukrajině. 

Na jedné straně mají plná ústa podpory demokracie, což je v jejich podání pomoc nové vládě v Kyjevě, na straně druhé se chovají lhostejně ke kritické situaci, v jaké se ocitla v nové realitě bezvládí a chaosu česká menšina ve Volyňské oblasti. Peníze by spíše než na podporu ukrajinských nacionalistů, jejichž prohlášení často hraničí s fašismem, měli urychleně věnovat na repatriaci Volyňských Čechů, kteří se kvůli nebezpečí obávají vycházet z domů a volají o pomoc. Zatím marně.

„Divoké situace využívají organizované bandy, které loupí. V současné době se bojíme opouštět své domovy," píše se v otevřeném dopise, který poslala minulý týden premiérovi Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD) Ema Snidevičová, která je předsedkyní Spolku volyňských Čechů v oblasti města Žitomir na severozápadě Ukrajiny.
 Nebezpečí, které našim krajanům hrozí, se na ně řítí ze dvou stran. Na jedné straně se obávají, že se kritická situace na Krymu dále vyhrotí a ruská vojska vstoupí na Ukrajinu, na druhé straně se děsí násilí ze strany ozbrojených band v zemi, kde nefunguje policie a nedodržují se zákony.
„Přijela jsem do České republiky s prosbou, aby česká vláda pomohla asi čtyřiceti rodinám, které mají prokázaný český původ, urychleně přesídlit do ČR z humanitárních důvodů," prohlásila v Praze před novináři Snidevičová.

Ministerstvo zahraničí, kde zástupkyni volyňských Čechů, přijali, sice slibují pomoc, jenomže v takovém rozsahu, která problematickou situaci krajanů neřeší. Češi, kteří se chtějí přestěhovat zpět do vlasti, totiž nemají peníze, aby se mohli přestěhovat, navíc se obávají, že kvůli kriticky nízkým ukrajinským důchodům by se z nich v ČR stali bezdomovci.

Když si roku 1939 hitlerovské Německo a Sovětský svaz rozdělily Polsko, připadla Volyně s dalšími oblastmi současné Ukrajiny sovětům. Volyňští Češi, kteří od konce 19. století postavili ve své nové vlasti desítky průmyslových podniků, pivovarů a cukrovarů, byli označeni za kulaky a jejich majetek byl znárodněn. Mnozí skončili v sovětských lágrech. V roce 1941 volyňskou oblast začala okupovat hitlerovská vojska a Češi se stali obětí ukrajinských nacionalistů.
Organizace ukrajinských nacionalistů a Osvobozenecká ukrajinská armáda Stěpana Bandery začala provádět ve spolupráci s německými nacisty brutální etnické čistky. Vypalovali vesnice a jejich obyvatelé umírali v plamenech uvnitř domů, odkud nemohli utéct. Banderovci, k jejichž odkazu se dnes otevřeně nynější ultranacionalistický Pravý sektor i /jeho členové ozbrojení železnými tyčemi, dřevěnými pálkami výrazně přispěli k násilné eskalaci protestů v Kyjevě/ a nacionalistická strana Svoboda, která získala pět křesel (včetně ministerstva vnitra a obrany) v nové kyjevské vládě, vypálili několik set ukrajinských obcí a masakrovali tamní obyvatelstvo, Poláky, Židy, Romy, Maďary i Čechy. Dne 13. července 1943 byla Němci přepadena a vypálena obec Český Malín, přičemž ve svých domech uhořelo 374 českých občanů. Na podzim téhož roku byla nacisty vyvražděna další česká obec Sergijevka-Michna.

Vezmeme-li do úvahy strašlivé historické zkušenosti našich krajanů ve Volyni, měli bychom vyvíjet co nejsilnější tlak na české politiky, aby místo velkohubé propagandy na podporu kontroverzní ukrajinské vlády konali svou povinnost a zachránili Volyňské Čechy dříve, než dojde k nejhoršímu.