Zpravodajství českých médií z bojů na východě Ukrajiny nebere v potaz jeden mimořádně rizikový faktor, kterým je akutní nebezpečí úniku radioaktivity z tamních úložišť použitého jaderného materiálu a radiologických přístrojů místních nemocnic. Dalším nebezpečím je ztráta kontroly nad těmito objekty a hrozící radiologický terorismus.
Na Ukrajině dochází každodenně k tzv. kobercovému bombardování a ostřelování dělostřeleckými bateriemi Grad, které vede k masovému zabíjení civilistů, humanitární katastrofě uprchlíků, absolutnímu kolapsu ekonomiky i právního povědomí. Ve válce neplatí zákony a porušují se základní pravidla, dochází k dlouhodobé brutální devastaci životního prostředí. Hoří chemické závody, naftové rafinerie, je ničena infrastruktura, v neuvěřitelném rozsahu dochází ke kontaminaci zemědělské půdy. Málo se ale hovoří o nebezpečí ještě ničivějším – a tím je riziko jaderné katastrofy, která by území o rozloze desítek tisíců čtverečních kilometrů proměnila na dlouhá léta v mrtvou poušť. Radioaktivní mrak by pak bezprostředně ohrozil i Evropu včetně České republiky.
Počátkem července oznámilo několik na sobě nezávislých zpravodajských agentur na ukrajinské i ruské straně, že došlo k dělostřeleckému ostřelování a raketovému útoku na jedno z měst na jihovýchodě Ukrajiny, v němž se nachází úložiště použitých radioaktivních materiálů z onkologických lékařských zařízení. Jen náhodou tehdy nedošlo ke katastrofě. Ukrajinští i ruští experti tehdy varovali, že při zásahu bombou nebo raketou by došlo k rozmetání radioaktivního kobaltu-60 a iridia-192 zamoření širokého okolí, které by si vyžádalo trvalou evakuaci statisíců obyvatel.
V lokálním měřítku může podle nich dosáhnout záření stovek mikrorentgenů za hodinu, takže už za jednu hodinu pobytu v zamořeném území člověk onemocní akutní nemocí z ozáření.
Kobalt-60 je natolik nebezpečný, že myšlenka jeho využití při konstrukci jaderné bomby se objevila již začátkem 50. let jak v USA, tak i v Sovětském svazu. Právě nedozírné ničivé účinky takové bomby ovšem záhy vedly k dohodě o zamezení jejího použití ve válce, uzavřené mezi USA a SSSR.
Nehledě na akutní nebezpečí jaderné katastrofy ovšem stále pokračuje bombardování a ostřelování měst, kde se rizikové objekty s radioaktivními látkami nacházejí. Jde například o města Luhansk a Doněck, dále Jenakijevo, Gorlovka, Mariupol a Kramatorsk. Zdroje ionizujícího záření pro diagnostiku a léčení zhoubných rakovinných nádorů používá 339 nemocnic a poliklinik v Doněcké oblasti, 130 v Luhanské oblasti a 106 v Záporožské oblasti. Dále se tu nachází 14 onkodispenserů, kde jsou uloženy zdroje s vysokou radioaktivitou.
Zdroje ionizovaného záření jsou používány ve značné míře také v chemických, hutnických a petrochemických kombinátech, kterých je jen v Doněcké oblasti více než 170. Mnohé z nich už byly zničeny, další mají pod kontrolou oddíly ozbrojenců z obou stran konfliktu. Některé z nich přitom odmítají poslušnost hlavnímu velení.
Kromě rizika přímého zásahu a následného neplánovaného zamoření okolí proto existuje i nebezpečí jeho zneužití k teroristickým účelům. V oblastech bojů jsou porušovány základní kontrolní a bezpečnostní mechanizmy a nebezpečné zdroje radioaktivních látek se mohou stát válečnou kořistí jednotlivých bojových oddílů, které v oblasti operují. K jejich zneužití jako ničivého „přídavku“ do obyčejných pum a granátů je pak už jen krůček.
Prvotním úkolem všech zúčastněných stran konfliktu musí být okamžité zastavení bojových akcí a zamezení vraždění nevinných civilistů, stejně jako aktivní přístup k překonání humanitární katastrofy. Nebezpečí úniku nebo zneužití radioaktivních látek je jen dalším argumentem k zastavení bojů a hledání kompromisu u jednacího stolu.
