V záplavě vulgarit, chrlených ostošest českými politiky, v bubnování benderovců na kyjevském Majdanu a předvánočním konzumním šílenstvím docela zapadla jedna informace, jejíž závažnost pro naši budoucnost je bezesporu větší než všechny tři uvedené příklady dohromady – v pátek 13. prosince máme jako občané České republiky poslední šanci veřejně se vyjádřit ke státní energetické koncepci na příštích 30 let, kterou se v tichosti chystá přijmout ať už vláda Rusnokova nebo budoucí Sobotkova.
Zvykli jsme si nadávat u piva, že je všechno - slušně řečeno - ztraceno, a přitom zapomínáme, že někdy stačí chtít a spousta věcí se dá změnit. Ekologické organizace připravily portál www.energetickakoncepce.cz, na kterém se mohou k otázkám budoucnosti energetiky vyjádřit všichni, komu toto téma není lhostejné. Do 13. prosince. Pokud se najde dostatek občanů, komu není další vývoj v tomto směru lhostejný, je pořád šance něco změnit. Zkuste se nad tím zamyslet, dokud je čas! Je to lepší, než pozdě bycha honit a kňourat u piva nad rozlitým mlékem.
Zatímco v evropských zemích zní zásadní otázka „jádro – ano, či ne?“, u nás plánujeme jak výstavbu jaderných reaktorů, tak porušení limitů těžby hnědého uhlí a výstavbu velkospaloven netříděného odpadu. Prostě všechno špatně.
Sází-li některé země – jako třeba Francie, Finsko nebo Velká Británie – na jadernou energii, je to proto, že je bezuhlíková, tedy šetrná k životnímu prostředí. U nás, kde je ekologie pro mnohé výrazem vulgárnějším než prdel, se tím politici nezabývají. Doplatíme na to ale my a naše děti.
„Možná vás nezajímá, jaké účty za elektřinu budete platit další čtvrtstoletí. Možná je vám jedno, když bude stát i vaším jménem podporovat byznys uhlobaronů proti obyčejným lidem, jejichž domovy v severních Čechách jsou ohrožené zbouráním kvůli těžbě uhlí,“ vyzývá Jan Rovenský z Greenpeace a dodává: „V tom případě je všechno v pořádku, úředníci ministerstva průmyslu to zařídí za vás. V opačném případě jim ale neváhejte své výhrady napsat, další podobnou příležitost mít pravděpodobně v nejbližších letech nebudete.“
Dostavba druhé řady jaderné elektrárny v Temelíně bývá v médiích vydávána za hlavní katastrofu, která nám v oblasti energetiky hrozí. Skutečnost je nicméně taková, že bez zásadní změny energetické koncepce není šance se bez proudu z nových dvou bloků obejít, protože staré postupně dosluhují a náhrada za ně není reálně na dohled. To ale neznamená, že nelze trvat na maximální transparentnosti tendru na její dostavbu, kde musí jít o bezpečnost a efektivitu, a ne o ideologické a politické zájmy a úplatky. V tomto směru mě v poslední době děsí zejména mediální vychvalování „revolučních technologií“ reaktorů, nabízených japonsko-americkou společností Westinghouse. Málo se přitom ví o tom, že tyto revoluční technologie zažívají fiasko v Číně, kde Westinghouse staví první v praxi nevyzkoušené reaktory – stejné jako chce postavit v Temelíně. Další americká revoluční technologie - „nejmodernější letadlo světa“ Dreamliner - má z ostudy kabát po sérii problémů, které vedly v řadě zemí až k zákazu jejich provozu. V mediální euforii z „evropské revoluce“ v Kyjevě bychom neměli zapomínat, že revoluce nemusí být pokaždé jediným možným krokem vpřed, ale mohou skončit rozčarováním nebo rovnou masakrem. Nikdo by si asi nepřál, aby se z nové řady Temelína stal podobně jako z revolučního Dreamlineru zlý sen.
