Tak to si z nás děláte šoufky!

Zní to jako špatný vtip, jenomže vtip to není. Jen další česká politická habaďůra. Facka obyčejným lidem, kteří tvrdě pracují a mají z toho prd.  Škoda, že nežije Jaroslav Hašek, měl by námět na povídku.

O co jde? Ale vlastně o nic, jenom že další dva výtečníci z kašparského zástupu nově zvolených poslanců si z nás dělají šoufky. A nedivil bych se, kdyby se nám v duchu smáli přímo do tváře. Vždyť tito dostanou desetitisíce korun jako odměnu od státu za to, že podváděli a lhali.

Kdo že to na nás vystrkuje prostředníček, kdo si to mastí kapsy na úkor ostatních? Jde o pány Miroslava Bačiaka a Jana Sobotku – nově zvoleného poslance a jeho náhradníka z vysočinské kandidátky hnutí ANO.

Tito dva vykukové nestrávili ve Sněmovně ani vteřinu a kvůli přehmatům a podvodům, které voličům úspěšně zatajili, musí složit poslanecký mandát a skončit poslancovat ještě dříve, než vůbec začali. Za to každý dostanou od našeho chudičkého státu, který nemá ani na opravu dálnice D1, ani na zdravotnictví a školství, ba dokonce ani na důchody, základní plat 55 900 korun, paušální náhradu 31 600 korun a – ne, nedělám si z vás šoufky – odchodné ve výši 55 900 korun.

Každý z nich, prosím. To je odměna pro podvodníky, z nichž u jednoho se provalilo, že si koupil vysokoškolský titul a za komunistů měl být politrukem, u druhého, že zatajil dluh u VZP. Vtipné, že? Taky se vám otvírá kudla v kapse?

Korunu všemu nasadil šéf poslaneckého klubu hnutí ANO, jinak manažer Babišovy firmy Agrofert Jaroslav Foltýnek. Nejenže se ani řádně za své dva spolustraníky neomluvil, on z nich ještě udělal hrdiny a svůj tyjátr vyšperkoval oslavnou větou, že hnutí ANO je na své poslance přísnější, než ostatní.

Nevím, jak vám, ale mně to hlava nebere. Buď jsme tak bohatý stát, že můžeme rozhazovat desetitisíce horem dolem – pak ale nechápu, proč to jde s ekonomickou situací normálních pracujících lidí od desíti k pěti. Anebo peníze opravdu nejsou, ale pak by to měli být poslanci, kdo začnou šetřit na svých prebendách, recepcích, rautech, cestách, příplatcích za reprezentaci a podobných papalášských výhodách. Anebo je tu třetí možnost – pro tu by hovořila skutečnost, že třeba benzin a potraviny, drogerie nebo dětské plínky jsou u nás dvakrát tak drahé než v zemích na západ a jih od nás, kde přitom lidé mají trojnásobné příjmy – že jsme totiž více než naši sousedé tupé stádo ovcí, které si volky nevolky nechá srounit na hlavu. Vždyť se přece – jak říkal nejlepší ministr financí na světě – máme tak dobře, jak jsme se nikdy neměli. Takže tak. A když si z nás političtí vyčuránci dělají šoufky, zamrláme u piva a mlčky si to šineme životem dál, jako by nechumelilo.