Přežijí zelení dělení?

Co se to děje? Tolik hemžení a štěbetání! Tolik jiskření v dříve pohaslých očích! Blížící se předčasné volby zapůsobily na politiky s ambicemi na poslanecké křeslo jako Jiříkova živá voda na mušku v pavoučí síti. 

Vstávat a cvičit! Boj o moc zase začíná.

Nejokatěji se probral ze sna Martin Bursík a rázně se odrazil ode dna politického zapomnění ve funkci druhého místopředsedy Zelených, kam byl odsunut po prohraném boji o ovládnutí této nevelké, ale tradiční ekologické strany. Bursík odskočil od Zelených jako roztoužená kobylka luční a bleskově založil nový politický subjekt Liberální Ekologickou Stranu, lidově LES. Ještě předtím ale – náhle povzbuzený dráždivou vůní moci – nezapomněl na své bývalé kolegy naházet bahno ve stylu bezmála kalouskovském. Obvinil Zelené, že jsou proklatě levicoví a chtějí se paktovat s komunisty, na což on coby morální liberál nemá žaludek. Místo toho se bude ve vší počestnosti snažit o comeback do nejvyšší politiky jako zasloužilý stranický harcovník – LES je již čtvrtou stranou, se kterou zkouší přelétavé štěstí.
Bursíkův úprk od tříprocentních Zelených krátce před volbami může někomu připomínat instinkt krys opouštějících potápějící se loď. Pro Zelené ale je paradoxně výhodou, protože jim konečně uvolnil ruce k jasné a nekompromisní formulaci jejich programu. Tak, jak je nově odvážně formulován – ekologie nejen v přírodě, ale i jako důraz na čistotu a boj proti falši v mezilidských vztazích i při správě věcí veřejných, sociální cítění, solidarita a tolerance jako protiváha panující aroganci a sobectví – má za současné nelichotivé sociální situace šanci. Určitě větší, než mírně schizofrenický zelený kočkopes před Bursíkovým úprkem.

Bonusem nových, sociálně laděných Zelených je jejich přirozené sbližování se sílícím evropským zeleným hnutím. Pokud své poněkud dramatické předvolební štěpení přežijí, mají do budoucna velkou šanci stát se když ne zárukou, tedy alespoň nadějí, že betonářské, loterijní a hypermarketové lobby, škrtící českou krajinu i města, budou mít na cestě k devastaci země konečně zřetelně vyhraněného protivníka.