V každém Čechovi, Moravanovi, Slezanovi i Slovákovi by se krve nedořezal, když vidí ruské vojáky, jak okupují cizí zemi. Je to přirozené, jednu takovou okupaci máme už navždy zadřenou ve svých genech. A nikdo, kdo má všech pět pohromadě, ji nechce zažít znovu.
To ale neznamená, že něco vyřeší plamenné řeči o tom, že Rusy nejlépe vytrestáme, když se s nimi nebudeme bavit, zavedeme proti Moskvě sankce a přestaneme s ruskými firmami obchodovat. Tím vytrestáme maximálně sebe a normálně uvažující Rusy, kteří mají Putina i jeho imperiální politiky i bez nás plné zuby.
Je dojemné sledovat české politiky, jak se můžou přetrhnout, kdo odsoudí Rusko ostřeji a agresivněji. Zatím vede starý pardál strašení vším ruským, z mrákot probuzený Karel Schwarzenberg, který Putina přirovnal k Hitlerovi a Krym 2014 k obsazení Sudet hitlerovskými vojsky. Ministr zahraničí Zaorálek bouchá pěstí do stolu, že už se s Ruskem nikdy nebudeme bavit, natož s ním obchodovat. Ministři Dienstbier a Stropnický pro změnu vytáhli žolíka z nápisem Temelín. Za trest ho dostavět Rusku nedáme, tím spíš, když o tu zakázku Američané tak stojí. Politici, kteří si jindy nemohou přijít na jméno, si najednou notují, světe div se, dokonce i se zatracovaným prezidentem Zemanem! Vědí, že čím více budou šířit paniku z údajně blížících se ruských tanků, tím snadněji odvedou pozornost od problémů, které nás trápí doma a nějak se s nimi pořád ne a ne vyrovnat - ať už je u moci Mirek, Miloš, Václav nebo Bohouš. Čím déle se jim podaří souznít s panickým strachem a spravedlivým hněvem svého lidu proti zlým Rusům, tím déle se udrží ve svých křeslech.
Jenomže pravda je omamná rostlina a kromě toho potvůrka zatrachtile vachrlatá. Je všechno, jenom ne černobílá. Nechci tu rozebírat takové věci, jako že východ a jich Ukrajiny neudělal nic jiného, než že se opičil po „lidovém povstání“, které se odehrálo o týden dříve v Kyjevě a na západě země. (Taky se vzbouřili, ozbrojili, dobyli radnice, vyhnali volené zastupitele a násilně vzali moc do svých rukou. Jako podle kopíráku.) Ani že lidé na Krymu, kterým nový zákon spěšně přijatý v Kyjevě zakázal používat jejich mateřštinu, nejsou dvakrát happy. To byla blbost non plus ultra a kyjevští revolucionáři si mohli spočítat, že jim to málem polovina Ukrajinců – ti, pro které je ruština mateřštinou – jen tak nespolkne a nezačne se pilně a nadšeně učit Ukrajinsky. To je trochu jako kdyby v bývalém Československu zakázali Havel a spol. 20.listopadu 1989 slovenštinu a divili se, že se to Slovákům nelíbí.
Vraťme se ale k Rusku a zběsilému Putinovi. Nechová se jako imperátor, ale jako medvěd zahnaný do kouta. Nechal se vyprovokovat a brzy na to doplatí. Jeho vlastní voliči už ho začínají nenávidět. Pro obyčejné Rusy, které už dlouho štve, je nebezpečné krymské dobrodružství nejhorší trest.
Měli bychom proto pochopit, že Rusko není jen Putin. Sankce a izolace mu neublíží, jen ho posílí. Vyhrožovat, že s Ruskem obchodovat ne a nebudeme, zlomit hůl nad nestranným odborným posouzením uchazečů v tendru na dostavbu Temelína a upřednostnit případně dražší a méně kvalitní, ale ideologicky čistý Westinghouse – to by byl gól do vlastní brány. Ano, musíme být zásadoví a nekompromisní vůči násilí a nespravedlnosti. Ale ne zbrklí.
A kdo ví, jestli si to ti, kdo revoluci na Ukrajině podporovali ze zahraničí, cvičili polovojenské oddíly a nechali politiky přijímat diskriminační zákony proti menšinám (nejen ruské, ale i rusínské, maďarské, moldavské nebo židovské) právě takhle nepředstavovali.
