Po přistání na Bali nás jako první udiví, že na letištní ploše postávají turisté na žhavém slunci před zavřeným letadlem. Haly praskají ve švech a výstavba nových budov prý pokračuje jen pomalu. Před letištěm začíná orient. Čekající a nosiči se tlačí před východem a tak není divu, že na našeho průvodce musíme trochu čekat.
tato zviřátka jsou krmena zrkama kávy a fermentují je pro výrobu exquizitního moku...Jirka
Heureca, zdálky už mává, snědý domorodec, v ruce ceduli "Jiri Pollakova" (chybička se brzy vysvětlila, ale bude nás doprovázet ještě téměř 70000 kilometrů... ) a tak průvodcův šarm a veselá nátura nás nechá čekání brzo zapomenout.
Provoz na silnicích je podobně hustý jako na Sumatře, jen motorkáři jsou rychlejší a odvážnější. Ráno jezdí místní do práce většinou na skúrtu ve dvou, večer sbírají po cestě rodinu a tak jsou na motorce ne zřídka i až čtyřech!
Balijci sami tvrdí, že Bali není Indonézie…Náboženství je převážně Hindu, populace je hluboce věřící a etnická identifikace je zakořeněná. Každé ráno zapálejí voňavou tyčinku, obětují pár zrnek rýže, suchar a květiny na prahu svého domu. Tento rituálek obstarávají většinou ženy. Obyvatelstvo se obléká do tradičních oděvů, muži nosí na hlavě umě svázaný batikový šátek.
Jazyková výbava je prazvláštní. Většinou místní tvrdí, že umí anglicky, přesto je plynně mluvícímu Balijcovi jen těžko rozumět. Po určitém návyku se srozumitelnost zvyšuje. Jejich až fyzický odpor k správné výslovnosti mě silně připomíná francouzskou ignoranci při výslovnosti v cizích jazycích.
Ubytováni jsme v Ubud, což je bývalá malebná vesnice umělců – dnes se městečko táhne podél cesty jako Lovosice, jedna turistická restaurace sousedí s další luxusní …, do kterých místní nepáchnou. Mezi mini jsou střídavě drahé butiky a obchody s nepřehlednou nabídkou suvenýrů všeho druhu. Přesto se místy zachoval bývalý ráz - ve dvorech a v postranních uličkách…tam narážíme na to, o čem píší průvodci. Místní architektura, stinné kouty, džungle integrovaná do zahrad i obytných domů. Překvapila nás nabídka návštěvy místního Muzea umění. Budova a zahrada je velkolepá, orchideje rostou kam oko dohlédne, nejhežčí mě připadají když vyrážejí z kmene stromů. Bohužel sbírku obrazů nemůžeme doporučit, protože obsahuje jen kýče a napodobeniny tvorby Salvatora Daliho.
Náš hotel se nachází stranou ruchu a skládá se z otevřené recepce vedle ní je centrální budova a níže několik vil. Každá je obehnána krásnou kamennou zdí. Vily májí ohromný obývák s královským ložem a otevřeným krovem, nejméně 8 metrů vysokým. Venku je veranda s lůžky na čtení a relaxaci, opodál 15 m bazén do „L“ . Z domku-ložnice se vyjde ven do venkovní koupelny obklopené lianami, kvetoucími keříky roztoucí "z kamene" stěn obklopující sprchu, vanu i záchod– vše dohromady na 300 m2… za zdí začíná džungle. K hotelu patří i rustikálně zařízené SPA. Cena překvapí stejně jako krása celého areálu – ubytování pro dva se snídaní, s kompletním servisem jako je shuttle zdarma, stojí denně stejně jako slušný apartmán ve Špindlu. Za tento klenot vděčíme zkušenosti pražské cestovky , která mě cestu pomohla sestavit a pak zajistila na místě vše potřebné za účelem maximálního využití času, bez jinak nevyhnutelných prodlev.
Ubud je ideální výchozí bod pro výlety za poznáváním historického a rekreačního Bali. Směrem jak na východ tak na západ se nacházejí památky, které je dobře navštívit. Na intenzívní prohlídku není dost času, ale orientačně a nejdůležitější chrámy lze stihnout s průvodcem za dva až tři dny, nejlépe za týden. Kdo se přijel koupat, tak počítal s delším pobytem.
Na průjezdu za památkami narážíme podél silnice vedoucí vesničkami všude na pilné řemeslníky, pracující na podlaze a v hrozném prachu. Na dekorační, upomínkové a užitkové předměty se zpracovává především dřevo a kámen.
Hbité ruce a rozbruska s diamantovým kotoučem nám kouzlí před žasnoucíma očima bůžky a tanečnice…dobře, že máme do letadla omezenou váhu zavazadel…jinak bychom určitě nějaký skvost zakoupili. Ceny jsou neuvěřitelně mírné. „Skoroebenová“ škatule na šperky s několika šuplíčky, zámečky a tajným fochem stojí právě jeden dolar!
V minibusu, nebo soukromém autě, se šoférem a průvodcem lze za velmi mírnou cenu navštívit za jeden den i několik památek ...
pokračování za týden, Jirka
