"Únos manželky“ je už jen pracovní název naší cesty kolem světa

Únos ;-), pokračuje do Číny  - cesta vede nejprve přes Koreu... Na rozdíl k Indonézii, je Korea úplně jiný svět...A ten začíná hned po přistání na letišti v Seoulu, které nese veškeré znaky promyšleného designu, funkcionality a perfektní organizovanosti. Tyto klady se projevily i při výběru materiálů, které byly na stavbu letiště použity – mramor, žula, hliník, nerezavějící ocel a sklo. Forma centrální budovy je hypermoderní i funkční. Samozřejmě, že uvnitř letiště nechybějí květiny, keře ani vysoké stromy, živé, rozumí se a ne z plastů.

Náčelník palácové strážeJirka Pollak

Na místě jsme se museli nově orientovat a hned jsme zjistili, že na koho se cestující či turista obrátí, dostane adekvátní odpověď, radu nebo pomoc a to ve slušné až výborné angličtině.  

Ani nás neudivilo, když se dovídáme, že toto letiště vyhrálo 7 let po sobě první cenu na světě jako nejlépe organizované a nejpříjemnější letiště pro cestující. V hlavní hale se nachází velké podium, využívané pro kulturní programy všech možných druhů, od hudby až po pantomimu.

Informační služba je všude přítomná a funguje bez fronty. Kdo si přeje prohlídku města, může si ji objednat již na letišti. Tento servis obsahuje i zpáteční jízdu, podle délky sightseeingu je v něm i chutný oběd v typické korejské (neturistické) restauraci. Náš průvodce bere svoji úlohu s nevídaným úsilím a „bez ohledu na ztráty“.  To znamená, se chtě nechtě podrobujeme již v autobusu na cestě do města rychlokurzu korejštiny. Průvodce nám předříkává a každý musí opakovat až to umí: "děkuji, prosím, chci slevu, jídlo je chutné, kde je záchod" a podobné flosky. Už si samozřejmě nepamatujeme ani jedno slovo, ale co zůstává je obdiv nad takovým přístupem. Nikdo nečeká bakšiš, vše je v ceně.

Město samo má charakter moderní, evropsko-americké metropole  s asijskými prvky. Provoz je relativně klidný, na silnici vidíme pouze nová auta (Korea je 4. největší automobilový producent) Všude je lehce identifikovatelná  návaznost hromadné dopravy, kterou hned rádi využíváme. Řidič autobusu nelenil a přišel nás  připoutat bezpečnostními pásy… Ulice jsou čisté, s vyjímkou chudých čtvrtí, kam se civilizace ještě nedostala, ale tam se také každý návštěvník nežene.

Přehled o městě získáme odhodlaným, bezplatným  výstupem na nejvyšší, "děravou" budovu ve městě a máme štěstí: v luxusní restauraci, umístněné v posledním patře si  nás nikdo moc nevšímá a tak se porozhlédneme, uděláme pár snímků města z ptačí perspektivy a bez újmy na peněžence se spustíme zase 33 pater dolů.

Návštěva císařského paláce, přesněji, areálu s  palácem, svatyní, dalšími zařízeními a ubytováním císařova bratra, si v ničem nezadá s největším palácem bývalé vládnoucí dynastie, který byl v tu dobu nepřístupný.  V zahradě paláce jsme svědky fotografování svatby, která využívá krásného okolí jako dekoraci.

Řezbářské a pokryvačské práce nejvyšší kvality zdobí budovy zvenku – interiér je strohý, ale umělecky hodnotný luxus. Dovídáme se, že i císař chodil do mateřské školky…Máme štěstí a jsme svědky výměny palácové stráže, která je velkým divadelním představením s pochodující hudbou.

Do tradičního bubnování je zasvěcena i jedna z vybraných hostesek. Barevně odlišené oddíly stráže, nám neznámých funkcí, defilují slavnostním krokem kolem nás. Nakonec se vše „zvrhne“ v lidovou zábavu a každý kdo chce, se může  nejen se strážemi ale dokonce i s jejich nejvyšším komandantem vyfotit.

Centrum města si prohlížíme pěšky. Tak si člověk všimne i drobností, které by nám jinak unikly. Pro veřejné a kulturní vyžití obyvatelstva a návštěvníků metropole  je využito i nové nábřeží, podél nedávno znovu odkryté říčky, která město rozděluje na dvě části. Výstavy a performance, světelná show s lampiony, to je jen zlomek z toho co jsme stačili objevit…

Korejci jsou velmi pohostinní - cizí lidé nám v restauraci nabídli místní rýžové víno...(18%)

Během našeho putování navštěvujeme umělecké galerie, jejichž nabídka ale neodpovídá našemu vkusu. Na jednom bulváru narážíme na neobvyklý pomníček. Morbidní reliéf zbytků lidského těla, s mečem po boku patří generálovi Min Young Hwan, který v roce 1905 spáchal sebevraždu skokem z přilehlé budovy na protest proti japonské usurpátorké nadvládě.

drobná bubenice udávala rytmus celému orchestru s nevídanou kadencí a vytrvalostí po celou hodinu a půl, jako by jí šlo o život...Koncert  Seoulských hudebníků na historické nástroje zaokrouhlil ohromný dojem, který na nás Seoul udělal. Nejsme sami, vždyť i návštěvníci Olympiády byli Seoulem a Korejí nadšeni.

Pokračování (o Číně) za týden - v pondělí,  4.března...Jirka