Nášemu průvodci jsme dali najevoi, že se ani dnes nechceme jít koupat nebo mít odpočinkový den. Chceme zas něco zajímavého vidět. Jeho pokusy ukázat nám krásné bílé pláže se nám podařilo k jeho neskrývané nevoli potlačit, ale když jsem mu vysvětlil, jak je jeho země jedinečná a že nechceme hledat jiného průvodce, protože podle naší zkušenosti ji nám umí ukázt pouze on…a byl náš!
Bohatě zdobené hroby, nepoměrně náročně k chudobě místní vesničky...Jirka
Vyjíždíme na zdejší poměry dost brzo a tak máme štěstí, že vidíme rituál pozdravení dne, což je pokládání malých obětí na práhy balinejských obydlí – ostatně, každé ráno jsme měli na prahu malou misku s ustáleným obsahem: pár zrnek rýže, květy, koření, voňavou tyčinku a další maličkosti.
Navštívili jsme starobylý templ Gya Gajan proslavený svou svatou slonní jeskyňí z 11. století, která zůstala neobjevená až do r. 1923 … koupele byly odkryty dokonce ještě později. Za dalšími zajímavými místy se prodíráme pralesem a končíme u chrámu v též vesničce.
O slavnostní oběd před templem se strají pouze muži - je to zvlaštní pohled na klábosící kuchtíky...
Zatím co na Sumatře byli místní létající prodejci zdrženliví, tak na Bali jde do tuhého. Před každou památkou se neodbytně vnucují a protože jsou ceny věru až směšně nízké, tak je těžko se dotěrných obchodníků zbavovat. Nejlépe je mít vlastní sarong (pietní kus látky přes bedra) ssebou…
Skalní chrám Gunnung Kawi je postaven v hlubokém údolí u říčky a sestup, resp. návrat od něho je po 300 schodech a za teplot kolem 35 C ve stínu dost náročný. Zato zážitek je nezapomenutelný. Ve skalách jsou vytesány, pokud věříme pověstem, svátosti krále a všech jeho konkubín…
Další chrámy jsou po cestě, jako perly na šnůře. Snad nejdůležitější je Pura Tirta Empul, kam se sjíždějí Indonézané, aby se vykoupali mezi kapry v zázračných pramenech a tím získali „věčný život“. O hysterické výjevy tam není nouze a pak zakročí diskrétní ale všudepřítomná ochranka. Stříšky ve všech templech jsou velmi dobře udržované umělecké a řemeslné skvosty. Pozlacené dřevořezby nejrozmanitějších tvarů a plné bájných postaviček se pořizují z darů věřících.
Okružní cestu pokračujeme pohledem na nejvyšší vulkán ostrova Gunung, přes 3000 m vysoký, na jehož úpatí se nachází velké jezero. Škody po nedávné velké erupci jsou ještě dobře viditelné.
Cesta jihozápadem nás vede ke chrámu Taman Ayun v království Menši. Před vchodem do královského parku je metrová, dvojjazyčná cedule: „Ženám s periodou je vstup zakázán“. Po úspěšném shánění nové SD karty (našli jsme ji v obchodě s manželčiným jménem !) a pak bankomatu, což bylo úloha nelehká…jsme odměněni nádherným chrámem u jezera. Pura Ulun Danu Bratan je poutní místo
celé Indonézie.
Chrám Tanah Lot je na atraktivním místě. Zahrady, ploché skály u moře a poloostrov s malým chrámem jsou hinduistickou svátostí, dovnitř se ale nedostaneme. Pak jdeme na chutný oběd do restaurace pro místní. Je trochu z ruky, ale zase jsme překvapeni jak dobře a levně se lze stravovat mimo turistická centra. Ceny odpovídají české čtyřce…
Cestou zpět do hotelu navštěvujeme různé řemeslné dílny, kde se pracuje pouze pod přístřeškem a pořádek není zrovna jejich sílou. Upřímně obdivujeme jejich zružnost.
Práce na rýžových polích je namáhavá a vyžaduje zápřah celé rodiny. Na terasových polích není místo pro "techniku" , tam se pracuje pouze manuálně.
Počasí je na hranici ‚příjemného‘ – což je výraz vysoce relativní. Kdo má rád teplo a vlhko, ten si přijde na své. Pravé blondýnky a rezkové to budou snášet obtížněji. Klobouk a sluneční krémy jsou povinností, pokud se chcete venku pohybovat celý den. Kolem 30-35 stupnů je tu (v našich zimních měsících) stále, v noci se ochladí jen málo. Prudké, ale krátké deště vás moc neosvěží, protože pak panuje ještě větší vlhkost. Velkou neřestí, ale nejen na Bali, je air condition, nastavené pokud možno na 20 stupnů. Klimatický šok je předprogramován, bolení krku, hlavy a slzící oči jsou následkem – neváhejte se ohradit v taxíku, restauraci, hotelech, aby upravili teplotu.
Na rozloučenou s Bali jsme se rozhodli jít do dobré místní restaurace, ale cestovka Alcatravel nám nachystala překvapení: nechali připravit veřeři v našem hotelu, v altánku pod palmami...Samé balinejské dobroty ke kobé-beefu, příjemné víno…a nakonec jsme byli poučeni, že je to dárek…
V Koreji bude méně horko...pokračování za týden, v pondělí 25.2. Jirka
