Irská republika pro zvídavé individualisty

O Irsku se píše hlavně v souvislosti se stále napjatou situací v severním Irsku a  Spojeném království... V „Republice“ je ale skoro všechno jinak. Irsko je v euru, nepřemýšlí o opuštění EU, nepoužívá se míle, ale jezdí se v levo.

Životní úroveň kdysi ubohé země se stále zlepšuje, vystěhovalectví už dávno není tématem, naopak, chybějí pracovní síly na všech úrovních, od pomocných až po lékařské profese. Na přední stránky novin se Irsko dostalo i překvapivě rychle prosazeným zákazem kouření v restauracích i pubech a vynikajícím stavem chrupu obyvatelstva díky prevenci.

Irská republika je větší, než se na mapě jeví a proto jsme si cestu Irskem rozdělili na dvě trasy, jižní a severní. Časová náročnost je na bíledni, pokud se rozhodnete jet vlastním autem. Lépe je letět do Dublinu a použít překvapivě levné auto z půjčovny. Na projíždu každou půlkou Irska stačí jeden až dva týdny. Jižní trasu jsme začali v Dublinu a pokračovali s mnoha zastávkami přes Kilkenny, Cork, Killarney, Bunratty, Dingle, Limerick, Galway a Athlone zpět.
 

Ubytování je dobře rezervovat předem na hotelových portálech. Velmi výhodné jsou B & B, ubytování v parahotelerii. V některých lokalitách se zdá, že každý druhý dům nabízí „postel a snídani“. Čistota a vstřícnost jsou dva největší dojmy, které nás překvapily. Všude nás čekala bohatá snídaně „po anglicku“, jenže v irském vydání, která vydá za oběd.

Irsko má pohnutou historii, zažilo po staletí spoustu válek, hlavě náboženských. Reprezentační budovy pocházejí vesměs z doby anglické vlády. V Dublinu jsme využili projíždku turistickým autobusem Hop on, hop off (levnější jízdenku lze zakoupit už na letišti). Druhý den jsme se vrátili na zajímavá místa pěšky a navštívili velmi kvalitní galerie umění (Národní a City Gallery).
 

Nezapomenutelný je přírodní okruh Ring of Kerry, 200 metrů vysoké Cliffs of Mohen, o délce několika kilometrů, jakož objíždka Peninsuly Dingle. 

Zdá se, že pro Iry není nic problémem a vše řeší s úsměvem. Rádi poradí, ukážou a dokonce i doprovodí na hledanou adresu.
 

Ve městě i na venkově jsme se orientovali dle rad místního Tourist centre a místních, znalých poměrů, zvláště co se týká výběru typických restaurací. Historických památek je všude dost, uměleckých galeríí taktéž a zvláště zajímavé jsou památky s prehistorickým původem.  Na několika místech narazíte na obrané valy gigantických rozměrů. Např. Cahelconnel: 42 m průměr, 6 m vysoké a 3 m silné, nebo Polnabrone Dolmen – irský Stonehenge, ca. 3700 A.C.

Přírodní krásy se vyznačují hlavně jednou barvou – zelenou. O sytou zeleň se starají časté deště a mírné podnebí díky vlivu golfského proudu. Relief krajiny je kopcovitý a země je řídce obydlená. Ovce a krávy dominují na velkorysých pastvinách.  Průmyslu je  na jihu a západě země málo. Rybolov, zpracování ryb a rašeliniště jsou po cestovním ruchu velmi důležitou složkou národního hospodářství. K tomu přidou i příjmy z daní, které odvádějí evropské a světové firmy se sídlem v Irsku.. 

Hrady a zámky jsou rozsety po celé zemi, někdy ale nedostatečně označené, takže se dá lehce zabloudit...Monumentálních hradů je málo, spíš se dochovaly obranné tvrze, z dob nájezdů vikingů, rytířů, banditů a z doby podmanění Irska Angličany od 13. a 14 století. Za návštěvu stojí udírny lososů a následný piknik s čerstvě uzenými rybami.  Zlatým hřebem programu a zakončením dne byla návštěva typických pubů s nekonečným výběrem piv a nepiv. Stravování „po irsku“  je podstatně lepší než jeho pověst. 

Původní jazyk Keltů, gaulish,  je omniprezentní. Ne že by jím mluvilo více než 100000 lidí, ale všechny zeměpisné názvy a prospekty jsou vedeny dvojjazyčně. Těžká výslovnost a gramatika jsou důvody, proč je tento jazyk tak málo rozšířený. Nic, ale žádný výraz, nepřipomíná jiný jazyk, posuďte sami: ... DANNOTALI IEVRV VCVETE SOSIN CELICNON ETIC GOBEDBI DVGIIONTITO VCVETIN IN ALISIIA...

Další fotky z cesty:

Text: Anita Pollak, foto Jirka Pollak a Petr Hubscher, Manchester