Čína nás překvapuje a zaskakuje každý den něčím jiným...

Velká zeď, Mao a hospodářský zázrak posunuly priority části obyvatelstva směrem k luxusu, většinu jen k holému přežití. Jazyková vybavenost zůstala v pozadí. Pouze na letišti a ve velkých hotelech se dá očekávat znalost angličtiny, ale i tam je často kritická. Na "venkově" je situace ještě podstatně vyhraněnější, a to jak po jazykové stránce, tak i co se životních podmínek týká...

Maserati hlavy lamaistické náboženské obce Jorgos Milonas

Okázalost se snoubí s panelákem, nejdražší obchody jsou vedle veteše...a za rohem narážíme na reminiscenci dob nedávno minulých: pouliční opravna kol, která nikdo nechce...     

Centrum Beijingu je pro turisty celkem přehledné, tu a tam se najde nějaká informace i v angličtině...Dobře se orientujeme kolem historických památek i když vyznat se v systému veřejné dopravy je, jak se ukázalo, i pro místní tvrdý oříšek.  Mimo zmíněné oblasti se lehce přihodí následující: dostali jsme se za 4. okružní dálnici, což je tak v polovině průměru města s  21 miliony obyvatel...náš taxikář už neznal cestu dál… Hledali jsme totiž nové Automobilové muzeum s veterány. Zastavili jsme se tedy u kanceláří mezinárodní pojištovny, kde stálo asi 10 počítačů a dvakrát tolik lelkujících zaměstnanců. Prostě teoreticky dobrá šance pro pomoc v nouzi. Asi šest mladých lidí se nás ujalo, ale ani jeden neuměl anglicky. Ani slova jako automuzeum, oldtimer jim byla neznámá. Tak jsem začal kreslit schématicky stará autíčka a po třetí malůvce, když jsem nad ně namaloval střechu,  bylo vše jasné. Jenže do muzea jsme přijeli po zavírací hodině a popsat apokalypsu o získání vyjímečného vstupu, … to by zabralo jednu celou kapitolu.  U brány muzea, střežené několika strážnými v různých uniformách, nás s autem na parkoviště nepustili. Protože se v přízemí  budovy ještě svítilo, vyrazil jsem bez ptaní tím směrem a ukázal manželce a taxikářovi, aby zůstali v autě a čekali. Vydupal jsem si přístup k recepci… Tam jsem zkusil všechno:  proukázal jsem se i   mezinár.  novinářskou legitimací, líčil jsem postupně mým „protivníkům“ útrapy příjezdu napříč městem  a jak je to sem z  Česka daleko 

Nakonec jsem byl na povel vyššího uředníka do muzea přece jen vpuštěn. Od šarmantní hostesky, která mě doprovázela jsem "vyrozuměl" , že nemusím spěchat.  Zajímaly mě hlavně čínské exponáty a tak byla prohlídka krátká. Manželka zatím čekala v taxíku před branou areálu muzea a po mém návratu se mně svěřila, že se bála,  jestli jsem nebyl zatčen.

Nezapomenutelné jsou prohlídky lamaistického chrámu, klášterů, pagod, císařského letního sídla...

Jo, uniformy, to je něco pro Číňany. Kdo ji má, ten je někdo! A když vysačku, tak velkou. Kdo má v ruce vysílačku, je skoro velitel ale většinou bohužel bez pravomocí.  Např. před hotelem  si  vysílačkou  povídají lelkující strážní a vrátní s recepcí. Kdybyste ale chtěli, aby vám zavolali taxíka, tak to neudělají. Buď nerozumí, nebo vysvětlí, že je to obtížné a tím je věc pro ně vyřešená...a hulejí dál.  Stalo se nám to několikrát, takže jsme mávali z chodníku sami. Taxikáři si zákazníky vybírají a cizince moc neberou, protože by museli vystavit stvrzenku.   Všude postávají různí zaměstnanci  v úplně zbytečném nadpočtu. Začalo to na letišti, pak na nádraží – nezdá se, že by většina měla vůbec nějakou definovanou úlohu, kromě stát na místě.  Možná taky, že jeden hlídá druhého. 

V areálu císařského letního sídla jsme absolvovali rychlokurs kaligrafie - klobouk dolu před šikovností těchto specialistů...Procházka parkem, který sloužil rekreaci jedinému tyranovi se protáhla na půldenní náročné putování.

Zasloužený odpočinek v kavárničce se zase promění ve scénku jako z lidské komedie. Dokonce i v kavárnách jsou šarže odstupňovány různými uniformami, oblečky nebo šatičkami a pokrývkou hlavy. V malém bistru o desíti stolech je zaměstnáno kolem osmi děvčat. Ani jedna nerozumí co je to káva s mlékem, jen tak pohodí hlavou, přinese něco jiného, což zase bez hlesu vymění za další pokus o kávu s mlékem.

Črty z naší cesty jsou subjektivní, ale ověřitelné - naše pozorování se nemusí krýt se zkušenostmi jiných turistů – my cestujeme zásadně individuálně,  jsme vybaveni třemi světovými jazyky slovem i písmem a zjišťujeme, že nám chybí čtvrtý, ten nejdůležitější - čínština ;-)

Příští pondělí podám na tomto místě zprávu o Velké zdi v místě, kde je jí vidět ca. 75 km! A čeká nás i návštěva světoznámé tradiční keramické manufaktůry.    Jirka