V zajetí času jsme od svého narození, kdy začíná naše pouť zde na zemi. Bez vědomí času si nedovedeme své životy ani představit a dnešní svět by se bez měření času totálně zhroutil. Ve staroindických védách (2 tis. let př.n.l.) je psáno, že náš život je vyměřen předem stanoveným počtem dechů a nikoliv časem (což značí to, že jak budeme hospodařit s dechem, tak dlouhý a kvalitní bude náš život). V Bibli v knize Kazatel se hovoří o tom, že všechno má svůj čas.
Ani se nechci zabývat tím, že neustále někam spěcháme a přitom máme pocit, že nic nestíháme. Autobus, poradu, expedici zakázky, předání podkladů ke smlouvě, daňová přiznání, osobní schůzky, fotbalový zápas, řítíme se po dálnici a riskantně předjíždíme, troubíme v dopravních zácpách atd. atd. A že se neustále díváme na hodinky, na to už jsme si za svůj život zvykli a ani už to nevnímáme.
Čas má pomíjivý charakter, i když se tomu „zuby nehty“ bráníme. Asi by se mnohé změnilo, kdybychom nevnímali čas jako bezednou studnici, ale spíše si uvědomili, že každým dnem se náš život krátí. Den po dni, míň a míň času pro život! Je to možná řečeno nekompromisně a tvrdě, ale přemýšlejme o tom.
Naše pojetí času je trochu zvláštní. Jak je možné, že když si myslíme, že máme do konce života dost času, zacházíme s ním jako by neměl téměř žádnou cenu a pokud bychom byli přesvědčeni, že ho už máme málo, hospodařili bychom s ním asi uvážlivěji. V čem je tedy rozdíl? Měřítko promarněného a nenaplněného života není v měsíci, roce, desetiletí jeho trvání, ale pouze v tom, že si naivně myslíme, kolik času máme a nevážíme si vzácnosti a daru každého dne.
Jsme nešťastní, protože nerozumíme okamžikům. Plynoucí čas nám nemá přinášet pocity zmaru či opotřebení, ale naplnění! Čas má s námi tvořit, a nikoliv být jen spotřebován! Jinak se život stává životem „bez tváře“, kdy kroky času nedávají žádný smysl, natož pak žádoucí obsah věčnosti!
Pojďme si provést malou inventuru. Kolik hodin trávíme u televize při sledování nesmyslných seriálů, depresívních zpráv, filmů plných násilí a zabíjení, nic neříkajících a “prázdných“ pořadů televizní zábavy apod.? Kolik času věnujeme a kolik energie vynaložíme na kritiku a odsuzování druhých lidí, známých, příbuzných, šéfů v práci, politiků, celebrit. A pořád dokola. S obrovským zaujetím sledujeme jejich kauzy, co kdy kdo řekl, co kdo hrozného udělal atd. Kritika, soudy, pomluvy a kdo ví co ještě, a navíc si ani neuvědomujeme, že kritizujeme lidi, které ani neznáme a ještě navíc na základě jakýchsi „věrohodných a objektivních“ zpráv z médií, o kterých asi nikdo nebude pochybovat, že jsou buď tendenční a současně velmi subjektivní.
To bohužel svědčí o prosté a skryté pravdě naší názorové manipulovatelnosti. Většina z nás jsme ovládáni názory médií a společenské masy, aniž si to uvědomujeme a přesto si naivně myslíme, že jednáme na základě vlastních myšlenek a svých svobodných rozhodnutí. OMYL! Vytváříme si své názory na základě názorů někoho jiného a často také nevědomky přebíráme názory druhých lidí a prezentujeme jako své vlastní. Jsme ovcemi v naší svobodné vůli vlastních rozhodnutí. Proč tomu tak je? Jednoduše proto, že nejsme sami sebou, ale snažíme se být někým jiným, kým vlastně ani nejsme a možná ani v nitru své duše nechceme být. A protože neznáme sami sebe a nevíme, kým chceme být, odvoláváme se na názory druhých lidí. Problém však je v tom, že nejsme svojí podstatou ukotveni sami v sobě a ani v okamžiku života.
Každého z nás potkávají osudové události. Tak SAKRA jak to, že to s námi ani nehne! Co už se musí stát, aby to v nás vyvolalo nějakou změnu, pohnutí mysli, soucit, rozhodnutí: TAK TAKTO UŽ NE! A DOST! Marnost nad marnost je kromě jiného psáno v Bibli v knize Kazatel. Nevážíme-li si času pro náš život, nevážíme si ani života samotného, neboť jsme s jeho využíváním neskutečně marniví. Nevážíme si událostí, které nás potkávají, životních zkoušek, které mají vždy nějaký význam a mají nás někam posunout, zakořenit k podstatě bytí (máme-li ovšem o to zájem a pokud jsme schopni si to uvědomit).
Jsme slepí, sluší a sobečtí. Smutný příběh. Dívejte se lidem do očí a pochopíte pravdu o životě a o promarněném čase, který nejde vzít zpátky.
Odkaz na související článek: http://www.reikicentrum.cz/?p=68
