Snadno a rychle

Každý jistě někdy četl nebo slyšel slovní spojení Snadno a rychle, které je dodnes velmi oblíbené v reklamě a to nejen v naší zemi. Kde se ale tohle zdánlivě prosté, ale marketingově silné spojení vzalo ? Stojí za ním osobnost, kterou bych rád blíže uvedl tímto článkem, který je jedním ze série životopisných článků, které jsem začal psát v článku Český Carl Schmitt o Viktoru Knappovi, a které mají za cíl povzbudit vědomí o lidech, kteří jsou dnes (po)zapomenuti, ačkoliv jejich odkaz má co říci dodnes. Takovou osobností jistě byl FRANTIŠEK VYMAZAL.

Vždy mě fascinovaly cizí jazyky a obdivoval jsem polygloty, to jest ty lidi, kteří umějí 2 a více cizích jazyků. V našem globalizovaném světě je navíc dobrá znalost minimálně angličtiny jakousi nutností pro toho, kdo by se rád dozvěděl i věci, které nejsou dostupné v češtině a bohužel jich není stále málo. Aby tomu tak nebylo se snažil již v 19. století právě František Vymazal, rodák z Topolan u Vyškova a autor série učebnic Snadno a rychle ......, které zahrnuly všechny významné jazyky Evropy konce 19. století.

Jeden z velikánů, kteří vzešli z našeho, početně sice ne až tak významného, ale duchem jistě silného národa, kterého uznávají po celém civilizovaném světě, pedagog a učitel národů Komenský sepsal již v 17. století knihu Brána jazyků otevřená neboli Janua linguarum reserata, která jako první učebnice jazyků v dějinách přináší moderní principy jako neučení se jen suchým větám, ale i příklady na slovní zásobu, snahu o logické vrstvení a další metody, které jsou dodnes používané. Jeho následovníkem  se stal i právě zmíněný František Vymazal, který zaváděl převratný způsob výuky cizích jazyků, pro které se ujal název Vymazalova metoda - například, že těžkou látku vysvětloval často jen tam mimochodem, ale přesto důkladně, učil výslovnosti a slova, která takto použil, zapojoval do vět, které tvořily logické celky a jsou často užívány jako Kdo je to?, Co je to?, Kolik je hodin ?........... . Dodnes, podobně jako Komenského metoda, často užíváno.

Jazyky, které takto vyučoval, samozřejmě Vymazal brilantně ovládal a filologie, neboli nauka o jazycích a jejich literaturách a tradicích byla jeho vášní a zálibou. V 19. a 20. století byla jeho řada učebnic na počátku cesty nejednoho pozdějšího znalce jazyků k jeho vědomostem. Sám Vymazal zemřel po střetu se šalinó, ale tímto článkem bych byl rád, kdyby se opět alespoň o trochu zvedla národní hrdost Čechů a vyvrátil onen mýtus, že by Češi byli špatní v cizích jazycích. Jak vidno dle praktické empírie, tak i mezi námi jsou lidé, kteří budou všude na světě doma, protože znalost cizích jazyků je bránou k moudrosti a světu.