Letošní zima je velmi mírná. I únor, který je s lednem typicky nejmrazivějším zimním měsícem, se zdá být zatím více než příjemný a podobá se spíše nadcházejícímu jaru. Koncem února 1948 však svíral Československo tuhý mráz. Ale žádný mráz není tak silný, aby odradil soudruhy s jejich příkladnou bolševickou rozhodností. A nejeden soudruh dodnes zamáčkne koncem února slzu s tím, že právě v onom mrazivém únoru 1948 byl nastolen v této zemi socialistický systém, který odstranila až, dle soudruhů hanebná, zrada v roce 1989. A zvláště v souvislosti s tím, že včera zemřel kovaný soudruh Vasil Biľak, rád bych předestřel otázku, o které se na půdě, nejen Právnické fakulty UK, vedou dodnes vášnivé debaty.
V zásadě existují dva názory. První tvrdí, že komunistické uchopení moci v únoru 1948 nebylo žádným převratem, ale demokratickým převzetím moci, demokraticky zvolenou KSČ. Druzí naopak namítají, že KSČ získala ve volbách v roce 1946 tolik hlasů jen díky restrikcím, jako bylo zakázání Agrární strany - nejsilnější předválečné strany v Československu, jejíž šéf Švehla byl (nekorunovaným) premiérem ČSR a zdůrazňují, že na Slovensku byl volební zisk KSS více než mizivý na to, aby se mohli soudruzi chvástat, že celý pracující lid stojí za nimi a hlavně, že svého dosáhli jen vyhrožováním, zatýkáním a perzekucí kohokoliv, kdo by se jim v únoru 1948 pokusil postavit na odpor.
Nezpochybnitelnou pravdou je, že volby v roce 1946 lze sice stále ještě označit za demokratické jejich průběhem a že poválečná mentalita je dnes zpětně těžce uchopitelná, ale přesto již nelze tyto volby srovnávat se svobodnými volbami v době První republiky, neboť účast Agrárníků a vůbec stran, které by neodpovídaly Košickému vládnímu programu a nebyly součástí Národní fronty, byla vyloučena a například velké množství voličů Agrárníků se přesunulo ke komunistům, byť nejvíc pravděpodobně k lidovcům. Přesto však lze konstatovat, že lidé opravdu svobodným hlasováním KSČ důvěru dali. Proto lze říci, že byť ne úplně svobodně, ale přesto KSČ byla řádně a legitimně zvolenou stranou.
I při platnosti faktu, že KSČ byla demokraticky zvolenou stranou - to byl konec konců i Hitler v Německu, se ale nejpozději v roce 1954 dle článku V. Ústavy z roku 1948 měly konat další svobodné volby do Národního shromáždění, které již za svobodné označit nelze. Pokud tedy legitimita komunistů v Československu skutečně existovala, tak nejpozději v roce 1954 skončila tím, že konané volby již svobodné nebyly.
To, že se vládní situace na počátku roku 1948 natolik vyhrotila, že vedla až k podání demise nekomunistických ministrů, bylo způsobeno neústupným jednáním komunistů, kteří chtěli přes nevoli svých koaličních partnerů prosadit své záměry. Skutečnou rozbuškou vládní krize bylo odvolání 8 nekomunistických obvodních velitelů SNB v Praze a jejich nahrazení komunisty. To vedlo k bouřlivým reakcím nekomunistických ministrů vlády vůči ministru vnitra Noskovi, respektive vůči komunistům obecně, s tím, že pokud komunisté neukončí toto jednání, podají ministři demisi a požádají prezidenta Beneše o sestavení úřednické vlády a vypsání nových voleb. Na to však Gottwald reaguje opravdu po bolševicku, ministři demisi skutečně podají, komunisty ovládaný SNB začne se zatýkáním členů stran, jejichž ministři podali demisi a po nátlaku na prezidenta Beneše, kdy Gottwald varuje, že kolem Československa je soustředěna Rudá armáda, která je schopna na území ČSR zasáhnout, stejně jako hrozí silou "ulice", kde se šikují Lidové milice, dochází k tomu, že prezident Beneš demise ministrů přijímá a truhlář Kléma se může vrátit na Václavské náměstí, kde hřímá svůj legendární projev o tom, jak se právě vrací z Hradu... .
Samotný průběh vládní krize, který vedl k opanování vlády komunisty, byl jen předehrou pro změny, které postupně rozbouraly základy československé demokracie. Prezident Beneš, ten, který vždy v dějinných chvílích tahal za ten slabší konec - v době Mnichova 1938 i nyní - se odhodlá k poslednímu gestu vzdoru a po odmítnutí podpisu komunistické Květnové ústavy odstoupí z funkce prezidenta ČSR, ve které ho nahradí právě Klement Gottwald. A v průběhu roku 1948 a v následujících pár letech je odstraněním jakékoliv opozice demontáž svobodného Československa dokončena.
Chtěl jsem poukázat na to, že otázka zákonnosti komunistického převzetí moci v roce 1948 měla dvě složky - podmínka legitimnosti KSČ z voleb v roce 1946, která by v zásadě byla splněna a samotné jednání představitelů KSČ vůči opozici v únoru 1948, které by i v dnešní době špinavosti politiky bylo chápáno jako protiprávní a nedemokratické.
Zajímal by mne též Váš názor na události onoho mrazivého února. Předem děkuji :)
