(Ne)výhodnost bikameralismu aneb Senát na odstřel

Jednou z oblíbených disciplín v seminářích ústavního práva na právnických fakultách, která by mohla tomu, kdo ji šikovně dokáže uchopit, pomoci získat pár procent ve volbách, je otázka dvoukomorovosti (českého) Parlamentu, neboť věřím, že zrušení Senátu by v podpořila většina obyvatel ČR.  

Oblíbeným přístupem všech zastánců Senátu je argument, že je ústavní pojistkou, hrází proti lavině špatných zákonů a obvykle většina z nich ještě dodá, že dvoukomorový parlament má většina, nejen vyspělých, zemí.

Když se vezmou dané argumenty, lze na každý najít protiargument.

Senát jakožto ústavní pojistka může fungovat, ale pokud by nastala například situace, že ČSSD vyhraje příští volby, tak bude ovládat nejen kraje, ale kromě Poslanecké sněmovny i Senát a k tomu bude mít ještě svého prezidenta, takže ústavní systém ovládne a žádný Senát jí v cestě stát nebude, byť je otázkou, zda by dokázala ve Sněmovně najít 3/5 ústavní většinu, ale věčný, šibalský úsměv Vojtěcha Filipa je víc než výmluvný :)

Taktéž jako hráz proti lavině špatných zákonů, které má Senát možno vrátit, je poněkud na pováženou, když má v českém ústavním systému PS PČR větší sílu, neboť dokáže Senát přehlasovat, což se ve většině případů Sněmovně povede. Senát tedy nemá zásadní možnost zákony, s výjimkou ústavních, byť by byly sebehorší, zastavit, maximálně jejich přijetí oddálit.

A argument, že dvoukomorový parlament má většina (vyspělých) zemí je beznadějně lichý, neboť DDT a Thallybromid se také používal ve většině, nejen vyspělého světa, než se přišlo na jejich neblahé vedlejší účinky. Navíc mnohé vyspělé země jako Norsko, Švédsko, Dánsko nebo třeba i Slovensko, mají jednokomorové parlamenty a že by v nich byla ohrožena demokracie, nebo že by tamní zákony byly o tolik horší než u zemí s jednokomorovým, se podle mého nedá říci.

Co je však smrtící kombinací jasně ukazuje příklad Maďarska, kde existuje jen jedna komora parlamentu, který navíc ještě volí prezidenta, který zase jmenuje soudce ústavního soudu, bankéře do centrální banky a pod. Toto je cestou, přímo dálnicí do pekel, neboť ten, kdo ovládne jednu jedinou komoru parlamentu, má otevřenou cestu, jak si vylepšit poměry dle svých nejtajnějších přání, jako to právě nyní dělá Fidesz. Když všechna moc, byť přeneseně nepřímými volbami, leží v rukou jedné instituce, nemůže daný systém fungovat dlouhodobě bez problémů.

Když se ale opět vrátím k Česku, tak prosazením přímé volby prezidenta, jehož mandát již není odvozen od mandátu poslanců a senátorů, jehož prezidentské období přesahuje volební období  Sněmovny, se konečně otevřela brána k tomu, aby padly poslední zábrany ke zrušení Senátu.  

Existence dvoukomorového parlamentu je v současné době v Česku bez zásadního významu a levicový, oranžový tajfun dokazuje, že může být komor parlamentu třeba deset a k tomu dalších deset ústavních institucí, ale žádná nedokáže zabránit projevení, byť nešťastné vůle lidu ve volbách.

Velmi by mne zajímal Váš názor v diskuzi, zda si myslíte, že Senát PČR by se měl zrušit či nikoliv a proč, respektive jak byste nastavili ústavní systém v ČR. Předem děkuji :)