Ačkoliv vím, že leckterý můj článek je psán velmi nekarmově, tak přesto si myslím, že i když tyto články nebudou vysoce hodnoceny, tak stojí za to, aby se o nich případní zájemci dozvěděli a měli možnost se dozvědět i něco nového. Tento článek jsem původně nazval rivalita měst a vyvstanul mi na mysli, když jeden můj známý z Olomouce, který je nadšeným patriotem tohoto srdce Hané, dštil síru na moje milované město Brno, které dodnes někteří obyvatelé Olomouce považují za město zlodějské.
Je horké léto roku 1642 a nenasytná švédská vojska, která dobyla již půlku severní Evropy, se právě zmocnila Olomouce. A právě nyní začíná onen příběh, který se táhne až do dnešních dnů. Morava nepatřila vždy k českému státu a v určitých dobách byla od českého státu odtržena a po zásazích římského císaře Friedricha Barbarossy, který mistrovsky využil zmatku v přemyslovských Čechách ve 12. století, dokázal to, že Morava, která byla již od Oldřicho - Břetislavovských dob součástí jádra českého státu, byla odtržena a stala se lénem německého císaře, což bylo velmi nebezpečné, neboť mohl císař Moravu udělovat jako říšské léno. Naštěstí však Friedrich brzo zakalil, ale jeho počin se stal základem toho, že až do roku 1928 byla Morava samostatnou zemí, přesněji Moravským markrabstvím a český panovník vládl jako český král a obvykle i jako moravský markrabě, nebo tuto úlohu svěřoval svému prvorozenému synovi, který měl, dle práva primogenitury, po jeho smrti i nárok na český trůn. Tedy existoval vztah podobný britskému králi a princi waleskému neboli král český a jeho dědic markrabě moravský.
Jenže každá země potřebuje hlavní město. Tím se začíná odvíjet nit onoho dávného problému, kdy Morava měla dvě velká centra - Brno a Olomouc. Zpočátku dominovala jasně Olomouc, ale v době 14. a 15. století se Brno stalo druhým jádrem moci na Moravě, což potvrzovala i střídavá zasedání zemského soudu a dvojjaké vedení zemských desek v Brně i v Olomouci. Tento ne zcela šťastně vytvořený stav trval překvapivě velmi dlouho a to až do dob, kdy naši zemi zasáhla rána nad rány. Po době rozkvětu českých zemí v 16. století přišla bělohorská tragédie a s ní i 30.letá válka. A právě s ní přišli oni germánští nájezdníci, kteří před tím, než byli zadupáni do země a jejich impérium definitivně vyvráceno Severní válkou, dokázali ovládnout obrovské plochy Evropy. Po chabém odporu se mocná pevnost Olomouc, bráněná jedním zbabělým italským loserem, vzdává dne 14.6.1642 švédskému vojsku, které vede slavný Torstenson, který v našem příběhu sehraje ještě roli.
Po kapitulaci Olomouce, ze které byly narychlo přeneseny zemské desky ( obdoba dnešních katastrů a soupisů - byly zemské desky půhonné, trhové, zápisné a památné ) do Brna, se Švédové chtěji zmocnit ještě druhého klíčového města na Moravě, kterým je právě Brno, ale obležení Brna roku 1643 je jen krátkou epizodou, protože Švédové se museli stáhnout zpět do severního Německa, aby čelili invazi svých germánských bratrů z Dánska.
Jenže Švédové jsou jako Terminátor - I (We) will be back - neboli Torstenson si řekl asi Vi kommer tillbaka a skutečně neuplynuly ani dva roky a ten švédský dacan je zase na jižní Moravě a ne že by chtěl asi ochutnávat tamní vína, ale chce konečně dobýt ono krysí hnízdo, jak jej nazval, Brno. To se mu ale nepodaří ani po delším obléhání a Vídeň je díky udržení se Brna v bezpečí a Brno a jeho obránci a obyvatelé jsou zahrnováni poctami. Jednou je i to, že Brno je preferováno jako zemské hlavní město Moravy a to definitivně od roku 1782 z nařízení Josefa II. Toto postavení zemského hlavního města Brnu vydrží až do roku 1928, kdy Morava jako samosprávná země končí.
Přesto však banda germánských nájezdníků, která si hrála na své dávné příbuzné - Vikingy, dokázala nepřímo rozhodnout spor o hlavní město a založila spor Brna s Olomoucí, který i přes zánik zemského hlavního města jako statusu trvá v určitém štengrování dodnes.
Snad se Vám článek líbil a něco jste se i přiučili. Pokud jste to dočetli až sem, tak Vám moc děkuju a upřímně Vás obdivuju. A budu rád za každý názor na článek v diskuzi. Předem děkuju za každou normální reakci.
Autor
