Po páteční prohře s Ruskem, kterou dokonce i sparťani na Nově označili za debakl, se na hlavu trenéra Bílka a celého týmu snáší tvrdá kritika. Zda je oprávněná či nikoliv, to ať posoudí každý sám z dalších zápasů ve skupině. Vím, že z historie se žít nedá, ale přeci není marné si vzpomenout na dobu, která není až tak dávnou minulostí, kdy náš národní tým šrotoval jednoho soupeře za druhým a například i reprezentační "Béčko" bez našich největšísch hvězd té doby si v základní skupině EURA 2004 bez problémů poradilo s obávanými Němci.
Byl teplý podvečer 19. června 2004 a v 19:45 proti sobě na stadionu v portugalském Aveiru nastoupila reprezentační mužstva Česka a Nizozemska. Naše pozice byla přeci jen lepší, neboť jsme 4 dny před tím slavili výhru 2:1 nad rozhodně ne slabými Lotyši, zatímco Nizozemci museli dohánět bodovou ztrátu díky remíze s Němci. Naše skupina D - D jako Death - byla skutečně skupinou smrti, neboť v ní byly 3 tehdejší fotbalové velmoci -- Němci - vždy obávaní, Nizozemci - i Tulipáni umí hrát fotbal víc než dobře a z dnešního úhlu pohledu spíše překvapivě Česko.
Zápas pro nás nezačal vůbec dobře a již v 4. minutě jsme inkasovali poprvé a když v 19. minutě zvyšoval sniper Van Nistelrooy už na 2:0, nevypadalo to vůbec nadějně. Ale tým, který tehdy hájil české barvy na Euru, rozhodně nebyl z těch, které by se za stavu 0:2 vzdávaly.
Tým kolem kapitána Nedvěda snížil už ve 23. minutě na 2:1 a do poločasu začalo být herní převahou jasné, kdo je v tomto duelu lepší, ale do poločasu další gól nepadl a fotbal se hraje na góly a ne na krásu a fotbalový styl. V druhé polovině zápasu však přišla česká chvíle a díky výkonu našich hráčů v druhé půlce byl tento zápas označován jako nejlepší na celém turnaji.
Když v 71. minutě vyrovnal bombou na 2:2, pozdější nejlepší střelec turnaje, Baroš, zdálo se, že oba týmy se rozejdou za smírného stavu. To by ovšem nesměl přijít hvězdný okamžik českého týmu v 88. minutě, když se, holandským brankářem Van der Saarem vyražený, balon Roteiro dostal k vždy připravenému Poborskému, který se svojí pověstnou přesností přihrál vždy správně postavenému Vláďovi Šmicerovi, který i s Roteirem elegantně zaplul do brány a .......................... a kdyby nás betonáři z Řecka nezastavili, tak jsme dnes mohli vzpomínat na Euro 2004 jako na turnaj, kde Češi vyhráli zlaté medaile.
