Hambáče v Sýrii

Hamburgeru se lidově říkává hambáč. Hamburgery mají svůj původ v Americe a proto je pár lidí, pro které jsou Američané hambáči. Ti hambáči, kteří nyní pokukují po možnosti intervence v Sýrii, ať už by byla provedena jakokouliv formou. Tento článek bych chtěl věnovat tomu, že podobně jako v Iráku v roce 2003, jsou fakta o válce v Sýrii publikována úmyslně jednostranně. 

Islám, který se jako mor, kterým bezpochyby je jako každá zaslepená víra v lidských dějinách,  začal v 7. století našeho letopočtu rozlézat z hlubin nehostinných pouští Arábie, se v zásadě rozdělil již před dávnými dobami na dva hlavní a vzájemně soupeřící gangy. Tím první je gang Sunnitů, kterých je většina a ti jsou nesmiřitelnými nepřáteli těch druhých, menšinových, ale o nic méně ostrých hochů, kteří si říkají Šííté. A tyto dva gangy mají ještě mnoho odpadlických verzí, které by si chtěly hrát na svém vlastním písečku, ale v zásadě je celý muslimský svět rozdělen na tyto dvě skupiny.

Bašár Asad je s celou rodinou součástí sekty alavitů, která má nejblíže k šíítům a právě proto se mu dostává takové podpory od šíítského Íránu a hnutí Hizballáh. A právě proto nyní musí vést válku se svými poddanými, kteří jsou většinově sunnité, a které v jejich válce za radikálně muslimskou podobu Sýrie podporuje sunnitská Al-Kaida.

Střet v Sýrii je od počátku něčím víc, než byla většina občanských nepokojů v rámci procesu Arabského jara, které je od samého počátku podle mého jen možností pro radikály, kteří byli léta drženi autoritativními režimy pod zámkem, aby se dostali do ulic a do vlád arabských zemí. A bohužel se do této války, která není jeho válkou, žene americký četník, aby prosadil svoji formu demokracie a vlády lidu, kterou si Američané vepsali do Ústavy a žijí v domnění, že každý stát a každý člověk na světě netouží po ničem jiném, než americké demokracii. Ale svět je skutečně rozmanitější, než americký svět hamburgerů a Coca-Coly a jsou prostě země, kde americký systém, silově přesazený do jiné mentality, nemůže nikdy přinést lepší podmínky k životu.

Stojím na straně Bašára Asada, přál jsem Husnímu Mubarakovi i Muammaru Kaddafímu, aby dokázali ustát tlak, který představoval zhoubný proces Arabského jara. Bohužel, jediný autokrat, který se stále drží, je Asad. A nyní konečně začal otáčet svoji válku s muslimskými teroristy ve svůj prospěch. Proč by právě nyní, když vítězí, když věděl, že v zemi jsou pozorovatelé OSN, použil chemické zbraně ?

Důvod neměl žádný, naopak důvod k použití těchto zbraní a zhoršení Asadova mediálního obrazu na celém světě, měli jen a pouze muslimští teroristé, kteří se neštítí zabíjet i své soukmenovce, jen aby dosáhli svého zvráceného cíle, který je podle nich boží záměr. 

Proč jsou dnes a stále prezentovány výše zmíněné útoky jako práce Asadovy vlády ? Proč jsou vládní síly obviňovány z něčeho, na co nejsou důkazy a mise OSN teprve započne své vyšetření ? Odsouzení Bašára Asada mnohými rádobydemokraty v západním světě je neskutečně podivuhodně rychlé. Záminka k jakémukoliv vstoupení do konfliktu v Sýrii je to více než dobrá.

Věřím, že zvítězí zdravý rozum a prohlášení amerického generála, že vítězství rebelů, kteří jsou spojeni s teroristy, není zájmem USA, se stane východiskem americké a západní politiky vůbec v Sýrii. Za stávajícího stavu nehrozí Západu nebezpečí. Pokud se ale i v Sýrii dostanou k moci síly jako v Libyi nebo v Egyptě, než naštěstí zasáhla armáda, bude to nebezpečí pro celý západní svět.