Zvratky páně Paroubkovic

Je to již bezmála dva měsíce, kdy jsem si po prezidentské volbě říkal, že bude chvíli klid a druzí vítězové alespoň na chvíli zalezou a budou se trochu stydět za tu tragikomedii, kterou vyprodukovali a já se nebudu muset téměř každý den rozčilovat nad oranžovo – rudými žvásty, které na mne padají z médií. Dlouho jsem odolával pokušení na každou jejich zhovadilost reagovat, tak jak to pravidelně činí někteří plodnější bloggeři, ale dnešní článek velkého Jirky mě doslova nadzvedl ze židle.

Paroubek v něm reaguje na článek Michala Musila z předešlého dne, čímž však zcela paradoxně donutil mě i další desetitisíce lidí , kteří o článku neměli ani tušení, aby si jej vyhledali a přečetli. Jak důmyslné.

 
Po přečtení obou těchto článků (zde jsou : první , druhý ) musí být snad každému kdo nemá v mozku oranžový zákal, jak obrovský rozdíl je v duševní potenci obou autorů. Ačkoliv Michal Musil velice trefně popsal dnešní lesk a bídu socdemáckých vůdců, Jiří Paroubek vyjádřil politování nad neobjektivností pana Musila a deníku samotného.

Co je to vlastně ta objektivita? Má na mysli objektivitu po vzoru slovenského premiéra Fica, který na ochranu své ( a jediné správné) „pravdy“ ohýbá zákony?

Snůška „perel“ páně Paroubkovic článku začíná citátem jak píše „velkého politika 17.století – kardinála Richelieu“ . Citát je citát, k němu není co dodat, ale osobu kardinála Richelieu zná většina voličů sociální demokracie pouze z filmů o mušketýrech, kde byl zobrazen jako největší zloduch, neštítící se ničeho v honbě za mocí. Jak příznačné.

 
Dále píše pan Paroubek o hlubokých omylech ve vnímání politiky a jejích aktérů a myšlenek sociální demokracie zvlášť. Které myšlenky ? Myslí tím myšlenkové veletoče sebe sama , jako hlavního lídra? Nebo totální veletoče mediálního exhibicionisty Ratha?

 
Že dnešní sociální demokracie hájí hodnoty demokracie, svobody a spravedlnosti ? Co je demokracie po paroubkovsku jsme viděli při volbě hlavy státu, co je svoboda jsme viděli při zásahu na CzechTecu a spravedlnost mi připomíná causa „pět na stole v českých“.

Že nejsou politici divadelní herci, kteří nastudují svoji roli a pak ji přehrávají před veřejností? Ano i to jsme viděli, např. při návštěvě pana Klause v klubu socialistů před volbou prezidenta, kdy trapní herci nebyli schopni ani svou roli přepapouškovat.

 
Že komunisté zneužívali demokratické hodnoty ve svůj prospěch a hráli na nejnižší lidské pudy? A co děláte vy ? Donekonečna obehraná písnička o „ožebračování národa“ vybíráním poplatků ve zdravotnictví je jen k smíchu. Poplatky bolí všechny, jistě se na nich najde mnoho much, ale zatracovat tím celou snahu konečně se zdravotnictvím něco udělat, když jste to nedokázali sami?

Článek pana Paroubka je přesně tím, čím on sám popsal ve svém závěru : Místo myšlenek a vizí nám nabídl prázdné floskule (bezobsažné fráze), plné osobních výpadů proti autorovi.

Ostatně nový volební program ČSSD v celé své nahotě zobrazuje morální i duševní impotenci lídrů oranžové strany, kteří nejsou schopni získat veřejnost svými myšlenkami a idejemi a snižují se jen na degradaci myšlenek a činů jiných.