Uprchlíci? Imigranti?Asylanti? Kdo se to k nám vlastně hrne, koho n

 Pokusme se napřed definovat jednotlivé pojmy, neboť díky masmédiím jsou tyto pojmy používány bez ladu a skladu a hlavně bez znalosti, co vlastně znamenají.Tím dochází (kolikrát i nejspíš záměrně) k záměně pojmů a k matení veřejnosti. Ze severní a střední Afriky se do Evropy táhnou desetitisíce ekonomických imigrantů, kteří se snaží opustit živoření doma a najít lepší a bezpečnější život v Evropě. Tito jdou přes ploty, bez ohledu na místní zákony, jako nelegální migranti a v momentě kdy mají problém najít si práci (většinou se jedná o mladé muže, drtivou většinou muslimy, nekvalifikované pracovníky, sice většinou s vojenským výcvikem, ale bez valných šancí na civilní zaměstnání), mají problémy akceptovat náš způsob života a stávají se tedy vděčnými adepty zločinu. Ekonomičtí imigranti se stávají celosvětovým problémem, obzvlášte za současné situace vratké a rozkymácené evropské i světové ekonomiky, kterou spekulanti využívají k přerozdělení ještě větší koncentrace bohatství do rukou pár rodin, a zbytek i rozvinutého světa je ponechán v existenční starosti. Za této situace, především veliké nezaměstnanosti, je otázka ekonomické imigrace velmi ožehavým politickým problémem. Náboženská imigrace je ještě složitější otázkou. Silné zejména muslimské menšiny v nmoha západních zemích již mají takovou volební váhu, že nastolují teror politické korektnosti ( jak se nyní vznešeně nazývá prachsprostá politická zbabělost), že ve strachu o jejich hlasy v příštích volbách se bojí nazvat věci pravými jmény a stávají se poslušně bečícími ovcemi, jdoucími v čele svých národů na porážku svých vlastních kultur a náboženství.A to vše nemluvě o vedlejších efektech terorismu a kriminality. Uprchlíci, hledající asyl, naproti tomu utíkají z míst nebo ze zemí, kde většinou zuří občanská, kmenová, mezinárodní válka a prchají o záchranu holých životů svých a své rodiny.Většinou prchají z exotických zemí pokud mohou i s nemluvňaty a babičkami a hledají bezpečný asyl kdekoliv, kde by mohli pár let někde přečkat až se věci uklidní a mohli se vrátit do své zničené a vydrancované země. Jejich úděl je o to složitější, že se mnohdy jedná o celé rodiny, nebo naopak o opuštěné osamocené traumatizované lidi, sirotky, vdovy, starce. Hledají tedy asyl, milosrdenství v momentech naprostého zoufalství. Asylanty se tito lidé stávají, pokud najdou zemi, která je ochotna je přijmout, dát jim přístřeší a minimální péči.Zde je patrný největší rozdíl oproti imigrantům. Asylanti bývají zpravidla hostitelské zemi neskonale vděční za přijetí. Píšu toto ne z důvodu, že bych chtěl poučovat, ale aby bylo jasné, koho míním pod jednotlivými označeními. Určitě ale stojí za to zde zdůraznit, že naším největším nepřítelem je bohužel úchylná a zvrácená filozofie politické korektnosti našich vládců, u nás a zejména v Bruselu, za kterou se skrývá obyčejná politická zbabělost řešit problémy.

 V současné době je jižní Evropa zaplavena ekonomickými imigranty ze severní a střední Afriky v množství, které nezvládá. Podle prohlášení státního tajemníka Prouzy se připravuje nařízení, které tyto uprchlíky bude relokovat dále do střední Evropy. Otázkou je, kdo bude provádět výběr koho si nechají a koho pošlou dál! Je jasné, že vzdělané přizpůsobivé lidi si nechají a pošlou dál na sever hlavně ty, s nimiž si nebudou vědět rady.

V současné době, stranou od zájmu mainstreamových medií, probíhá genocida křesťanů v oblasti Iráku a Syrie, kde nyní krvavými masakry vzniká islámský stát. Křesťané jsou nemilosrdně masakrováni podle přikázání Koránu pro jinověrce: Konvertuj, zaplať daň nebo zemři! Takže pokud přesvědčený křesťan nemá čím zaplatit, je jeho osud jasný. Mladé křesťanky se stávají otrokyněmi, prodávanými na trzích jako dobytek. Ti kdo to všechno přežili, nebo komu se podařilo včas utéct, než hordy islámských bojovníků začaly drancovat jejich domovy, se zoufale snaží najít útočiště v sousedních zemích ale ani tam nejsou připraveni na exodus takového rozsahu.

 Evropská komise jedná o možnosti jejich umístění v Evropě a to se týká samozřejmě i České republiky. Podpisem Lisabonské smlouvy se náš stát vzdal značné části své nezávislosti. Není proto na pořadu dne diskuse či argumentace, že náš stát nemá kapacity postarat se o vlastní chudé a nemocné, že naši důchodci živoří u kontejnerů a tak nemůže přijmout běžence, na to se nás Evropská komise už ptát nemusí a ani nebude. Imigranti nebo asylanti u nás prostě jednoho dne – a nebude to trvat dlouho – skončí. Jsme malý, zkorumpovaný, zchudlý a těžce zadlužený stát. Musíme tedy využít alespoň té jediné malé možnosti a pokusit se přijmout pouze ty, o kterých můžeme předpokládat, že budou vděční, že nebudou škodit a které naše podvyživená policie bude moci zvládnout.

 No a já se ptám: není tedy pro náš stát lepší poskytnout dočasné bezpečné útočiště terorizovaným křesťanským uprchlíkům, než si nechat vnutit nepřizpůsobivé ekonomické imigranty na blíže nedefinovanou dobu? Nedlužíme těm zbídačeným dětem to, že české židovské děti přijala za II.sv.války Anglie a zachránila jim tak život? Opravdu z nás 25 let sobeckého kapitalismu vytlouklo zbytky soucitu?Když můžeme posílat speciální letadla pro zraněné banderovce z Maidanu, můžeme zachránit ty nejbezbranější oběti nesmyslné války?

 V současnosti se jedná o osudu zhruba 10.000 křesťanských uprchlíků.Mnozí z nich jsou opuštěné děti, váleční sirotci nebo ti, co přežili masakr své rodiny. Tlačme na své poslance, politiky, kněze, starosty, aby hledali cestu, jak těmto zuboženým lidem pomoci, poskytnout asyl, stejně jako Angličané za války, přijmout do rodin opuštěné děti.

 A tak se ptám všech: nezapoměli jsme pod tlakem pussystických médií na to, že jsme také lidé?

 Hnutí Úsvit vždycky bojovalo jako jediné velice nahlas proti bezhlavému přijímání nepřizpůsobivých imigrantů a proti neřízené imigraci. Poskytnutí dočasného asylu těm, kteří jej doopravdy potřebují je ale otázkou lidskosti a soucitu.