Před časem jsem napsal článek o vlivu politického islámu u nás. Prostřední část uveřejnil Tomio Okamura na svém vebu 3.1.15 a masmedia vzápětí rozpoutala štvanici, srovnatelnou s snad jen s komunistickou štvanicí na Plastic people. Celou dobu jsem si kladl otázku, PROČ? Napsal jsem podobných článků řadu a nic. Najednou tohle! Pak mi to seplo!
Článek byl totiž koncipován z pohledu občana, jak se občan v rámci demokratického zřízení může bránit islamizaci, když zvolení vládci jej v tom nechají. Nešlo vůbec o xenofobii či podobná hesla. Kebaby a prasátka,vytržená ze souvislostí a tolikrát skloňovaná podivně pokřiveným mainstreamem v mediích všeho druhu, neposloužily pouze k dehonestaci Tomia a mých názorů, ale podle všeho především jako zástěrka na odvrácení pozornosti od hlavního poselství článku, to je od zdůraznění možnosti, že by i sám občan mohl projevit svou svobodnou a samostatnou vůli, že by začal samostatně jednat, že by ovčan začal být občan! To je ovšem v dnešní mediakracii neodpustitelné. Občan smí být pouze tehdy občanem, když sleduje správný směr. Všichni ostatní jsou po zásluze zatraceni, jako xenofobové, islamofobové, radikálové, extremisté a ještě spousta dalších superlativ. Proto tolik vadí T.Okamura. Protože říká věci, tak jak jsou. Koneckonců, podívejme se co se děje v médiích, když svůj vlastní názor projeví náš prezident. Prostě abych parafrázoval slavný slogan H.Forda: můžete mít jakýkoliv názor, pakliže to bude ten náš! Obávám se, že ale budu mít stále svůj vlastní názor,i když bude trvale ignorován mainstreamem.
