Málo známá historie z druhé světové války

Jak je všeobecně známo před vypuknutí druhé světové války si Německo a SSSR rozdělili sféru vlivu. SSSR provedlo anexi Estonska, Litvy, Lotyšska

      V červnu 1940 v Estonsku, Litvě, Lotyšsku rozmístilo tolik vojáků, které tyto země neměly dohromady.  Pak SSSR obrátilo svoji pozornost na Finsko. Finsko bylo na případnou válku velmi špatně připraveno. Mělo pouze deset divizí a několik speciálních jednotek. Na Finsku bylo požadováno odstoupení hranic v délce 64 km a pronájem přístavu Hanko u Helsinek na dobu 30 let.  Finové ústupek odmítli.  Dne 26 listopadu 1939 vypukla válka mezi Finskem a SSSR a byla ukončena porážkou Finska. Na základě mírových jednání ze dne 6 března 1939 bylo Finsko donuceno odstoupit SSSR část Karelské šíje, vojenskou základnou na poloostrově Hanko a město Vipuri. Finsko v této válce ztratilo 25 000 vojáků a 61 letadel a SSSR v této válce ztratil 200 000 vojáků, 700 letadel a 1 600 tanků.  Bylo to velmi draze zaplacení vítězství. Tato válka a následná čistka v armádě SSSR vedla Hitlera k domněnce, že operace Barbarossa musí uspět. Čistka armádě v SSSR postihla 36 671 důstojníků a 706 velitelů brigád.

         Dne 22. června 1941 Německo napadlo SSSR. Přes počáteční impozantní postup, kde Německo zajalo 2 256 000 vojáků, zmocnilo se 9 336 tanků, 16 179 děl se stále více a více se ukazovaly na nedostatky německé armády. Luftwaffe neměla ve výzbroji těžký bombardér schopný zasahovat hluboko v týlu. Letadlo JU 88 již bylo zastaralé. Nebylo letadlo schopné vést výsadkové jednotky.  O výsadkové jednotky přišla německá armáda, při invazi na Krétu. Děla byla tažená koňmi. Další závažnou věcí byla skutečnost, že tanky nesměly předběhnout pěší jednotky. To nejhorší bylo, že německá armáda nepočítala se zimou a nebyla na zimu připravena a to nejen co se týká oblečení, ale rovněž co se týká mazacích olejů, pohonných hmot.

         Stalin v době, kdy sovětská armáda ustupovala, obrátil se na USA a Spojené království o pomoc. Churchill, i když bylo Spojené království svíráno letadly Luftwaffe, pomoc slíbil a stejně tak pomoc slíbilo USA a Kanada.  Pomoc do SSSR šla z 25 procent arktickou cestou, z 25 procent pomoci šlo přes Irán a 50 procent pomoci přes Vladivostok. 

          Přes obrovskou vojenskou pomoc, která do SSSR přicházela, Stalin stále vystupoval jako by SSSR byla jediná země, která přináší nejvíce obětí. Požadoval otevření druhé fronty a přitom nacisté bombardování Německa považovali za otevření druhé fronty a stejně tak tak považovali angažovanost Spojeneckého království na moři a zejména vojenskou angažovanost spojenců v Severní Africe za otevření druhé fronty. To vše vázalo německé jednotky, které by jinak mohly být nasazeny proti sovětské armádě. 

        Když Stalin obdržel první dodávku letadel Hawker Hurricane, které by zoufale potřebovalo i Spojené království, přesto je přeposlalo SSSR, tak Stalin nepoděkoval a vyjádřil se o těchto letounech pohrdlivě a požadoval 30 000 tun hliník a každý měsíc 400 letounů a 500 tanků a dvacet britských divizí.(ty nedostal).  Co se týká žádost o dodávku hliníku, snažili se spojenci požadavku Stalina vyhovět a z Kanady přes Vladivostok bylo posláno 5 000 tun hliníku a další měsíc 2 000 tun hliníku

     První konvoj arktickou cestou vyrazil 12 srpna a pak 21 srpna 1941. Byl velmi malý a tvořilo jej šest obchodních lodí. Vezl rozebraná letadla Hawker Hurricane, pryž, cín. Konvoj dorazil 31 srpna do Archangelska. Při sestavování konvojů Britové od sovětských spojenců očekávali víc, než byli ochotní poskytnout. Chtěli, aby od Medvědích ostrovů poskytovali letecké krytí. Na podporu ze vzduchu vůbec nedošlo. Krytí konvojů sovětským loďmi se ukázala také nemožná. Ruské torpédoborce, byly těžké, pomalé a na moři těžko ovladatelní. Ochrana konvojů tak zůstávala na spojencích. Konvoje se označovaly PQ, a když se vracely, měly označení QP. Označení PQ bylo jméno Petera Quellyna, který působil jako plánovač v Admirality.

     Konvoje ze Spojeného království vyplouvaly z Liverpoolu a Hvalfordu a na Islandu se konvoje zformovaly, kde se k nim přidávaly lodě z USA. Pak se začala nejtěžší cesta kolem Norska, které bylo obsazeno Němci a kolem Medvědích ostrovů. Konvoje byly napadány ze vzduchu letadly JU 88, JU 87 a He 111 a ponorkami Vlčí smečky.   Konvoje byly chráněné, torpédoborci a letadlovými loďmi, tak i  přesto ke ztrátám docházelo.

        Pomoc, kterou byla spojenci poskytována, byla v Sovětském svazu přísně tajná. Tanky, auta byla okamžitě přebarvena, aby nebylo poznat, odkud pochází. Tristní situaci byla v přístavech Archangelsk, Murmansk. Nebyly zde jeřáby pro vykládání tanků. Laxním přístupem osob provádějící vykládku bylo hodně věcí při vykládce poškozeno. Přitom se jednalo o věci, které Spojené království bylo rovněž schopné využít.  Churchill odeslal v důsledku toho Stalinovy dopis, ve kterém jej žádal, aby vykládce byla věnována náležitá pozornost, že technici se snaží pomoc balit tak, aby při plavbě nedošlo k jejímu poškození.  Stalin odpověděl, že za to mohou spojenci, protože zbraně nejsou dostatečně chráněny obalem.  Nebyla zde nemocnice, která by poskytla ošetření zraněným námořníkům. Tu Britové vybudovali až později přes odpor Sovětů. Námořníci byli svědky, jak byl sovětskou hlídkou zastřelen muž, který si ukradl vyhozené jídlo. Proto k věcem, které se vyhazovaly, přidávali námořníci balíček s jídlem.

       Do Ruska bylo arktickou cestou vypraveno 811 lodí. Z nic h plavbu dokončilo 720, 33 se z různých důvodů vrátilo a 58 jich bylo potopeno, což představovalo ztrátu 7,2 procenta. Zpět se jich vrátilo 717 z důvodu, že lodě byly předány Sovětům. Ze 717 vracejících se lodí jich bylo potopeno 29, což představuje ztrátu 4 procent. Z tuto cenu dostalo Rusko arktickou cestou 4 miliony vojenského materiálu, z toho 5 000 tanků, a 8 000 letadel. Celková pomoc Sovětskému svazu mezi léty 1941 až 1945 představovala 21 621 bitevních letounů a 12 439 tanků a samohybných děl. Většina pomoci přicházela z USA. Mimo zbraní poskytlo USA SSSR 4, 4 miliony tun potravin, dalších 200 000 tun potravin poskytla Kanada.  Dostalo 15, 4 milionů párů vojenských bot, 2 000 lokomotiv určených pro sovětské tratě, 11 000 nákladních automobilů, 90 nákladních lodí, 98 milionů metrů bavlněných tkanin, 57 milionů metrů vlněných tkanin, k tomu benzín, suroviny a další věci

 Můj názor, je, že bez této pomoci nemohl Sovětský svaz postupovat tak rychle, bez této pomoci nebyla možná okupace SSSR východní a střední Evropy.

      Na závěr malou doušku, Když vrcholila letecká ofenziva v Japonsku, došlo třem bombardérům Boeing B – 29 Superfortress palivo a byla nucena přistát ve Vladivostoku. Do letounů se okamžitě nahrnuli Rusové, což by spojenec rozhodně neudělal a okopírovali vše, co se dalo. Kopírování bylo zhmotněno ve skutečnost, že se později objevil těžký bombardér TU 4 a SSSR mělo poprvé strategický těžký bombardér nazývaný v NATO  Bull ( Býk )

Pramen: Obětováno Stalinovi