K napsání tohoto příspěvku, mě vyprovokovaly názory lidí na sítích, kteří tvrdí, že Izrael okupuje Palestinu. Domnívám se proto, že neškodí malé připomenutí historie Izraele
Většina diskutujících se mylně domnívá, že příchod Židů nastal až po druhé světové válce. Omyl - část Židů žila v Palestině stále, i když pod stálým útlakem ze strany Arabů. Po antisemitské Dreyfussově aféře ve Francii, při jeho veřejném zostuzení byl přítomen Žid Theodor Herzl narozený v Maďarsku, žijící ve Vídni, který došel k závěru, že antisemitismus je zlo, které nelze vymýtit a aby židé mohli žít jako svobodní lidé, musí se spojit a vytvořit národ v zemi, ze které Židé vzešli a to v Palestině. Na základě této ideji se sešel v Bazileji v roce 1897 židovský kongres složený z významných židovských osobností a založil hnutí, které si dalo název sionismus. Jeho hlavní cílem bylo vytvořit pro Židy domovinu v Palestině. Do Palestiny začínají přicházet Židé, zejména z Ruska. Přicházejí v několika vlnách od roku 1881 do současné doby. V roce 1900 jejich počet dosahuje čísla 50 000. V Palestině v té době působí židovští nákupčí, kteří z peněz Sionistické organizace (do které přispívali filantropové, např. Rothschild či baron Hirsche), nakupují půdu od bohatých arabských velkostatkářů, kterým hebrejské zlato přišlo vhod a nákupčím prodávají bezcennou, neúrodnou půdu, zejména bažiny plné krys a štírů. Židé brzo dochází k závěru, že není v silách jednotlivce tuto půdu zúrodnit a zakládají kibuce (družstva), kde přidělená půda patří skupině lidí. Protože každá ruka při zúrodňování bažin je třeba, v kibucu se vytváří mateřské školky, které se starají o malé děti, aby ženy mohly pracovat při zúrodňování země. Židům se nezměrným úsilím daří bažiny odvodnit, zúrodnit, tak, že přináší užitek. Vznikají zde obydlené osady. V Palestině je v roce 1909 vybudované první židovské město Tel Aviv. (Pahorek jara) . Prvotní osady jsou napadány beduíny, kteří se snaží ukrást úrodu a Židé se naučí bránit proti útokům a osady chránit. V roce 1914 vypuká první světová válka a V. Británie potřebuje při bojích v Palestině palestinské Židy nazývané Ješuové. Ti souhlasí a významným podílem se podílejí na porážce Osmanské říše. Po porážce Osmanské říše není komu území přidělit, protože na tomto území nebyl žádný stát a tak jej dostává do správy V. Británie, jako mandátní území. Británie vydává tak zvanou Blafourovou deklaraci Magnu Chartu židovského národa, kterou uzná 50 států, a ve které je slíbeno židovské právo na Palestinu a v níž se zároveň Británie zavazuje, že udělá vše pro dosažení tohoto práva. Po první světové válce je v Jeruzalémě položen základní kámen pro Hebrejskou univerzitu. Židé v Palestině uzavřeli s Araby reprezentované Fajsalem mírovou smlouvu, ve které Arabové uznali i lidské právo Židů na Palestinu. V Palestině žila velmi bohatá rodina Husejní, které se nechtěla smířit s přítomností Židů v Palestině. Jejich čelní představitel Amín el Husejní (velký přítel Adolfa Hitlera), se stal podvodem muftím Jeruzaléma a v den narození Mojžíše, který slaví muslimové, poštval Araby proti Židům a ti začali vraždit staré, obrany neschopné a pobožné Židy. Věděl, že vztah V. Británie se začíná k Židům měnit, protože V. Británie došla k závěru, že Arabové mají to, co potřebují a to černé zlato. Britové uznali Amína Husejního zodpovědného za vraždy, ale jenom mu dali napomenutí se závěrem, že přistěhování Židů do Palestiny omezí na hospodářsky nutnou míru. Toto nařízení nikterak nezabránilo příchodu dalších Židů do Palestiny. Židé rychle pochopili změnu situace a došli k závěru, že pokud se budou chtít v Palestině udržet, nemohou se spoléhat na V. Británii a musí vytvořit tajnou ozbrojenou milici, které je bude bránit. Organizace dostala jméno Hagana- sebeobrana. Zatím dál pokračovali v zúrodňování zakoupené půdy. Z Evropy si dovezli traktory, umělá hnojiva, zavlažování. Od Kibuců se oddělily skupiny, které chtěly hospodařit sami a říkaly si hnutí mošavů. Husejní vyprovokoval další konflikt proti Židům u Zdi nářků a opět se jednalo o staré Židy, kteří byli zmasakrováni. Britové sice došli k závěru, že na vině jsou opět jednoznačně Arabové, ale přesto vydali příkaz zakazující prodávat Židům půdu, což bylo v příkrém rozporu s Balfourovou deklarací. Ani uvedené nařízení nezabránilo Židům v nákupu půdy a budování nových osad. Zatím Husejní založil Panarabskou federaci, jejímž cílem byl boj proti Židům. Na příkaz Husejního docházelo k napadání a ničení, židovských osad a k vraždám obyvatelstva v osadách. Haganě se podařilo do Palestiny propašovat zbraně a po krátké době dokázala Araby porážet o oplácet jim porážky. Hagana používala taktiku, kterou ji naučil Britský velitel. Ta spočívala zejména v tom, že pokud vzešel z Arabské osady útok na Židovskou osadu, Hagana zahájila útok na tuto osadu a vypálila ji. To bylo jediné, co na Araby platilo. Tahle taktika vedla k radikálnímu snížení útoků na židovské osady. Britové nemohli už k bojům mezi Araby a Židy nečině přihlížet a na Muftího byl vydán zatykač a ten byl nucen uprchnout do Libanonu. Po jeho útěku nastal v Palestině klid, který uvítali i Arabové. V. Británie přišla s dalším návrhem, že rozdělí Palestinu tak, že větší část připadne Arabům a menší část a to jenom ta, kterou zúrodnili židé, připadne Židům a jednalo se o úzký pruh od Tel Avivu po Haifu a část Galieje, kterou zúrodnili. Vypukla druhá světová válka. Arabové vyhlásili spojencům válkou, Husejní se stal přítelem Hitlera. Židé opět tak, jako za první světové války vstoupili do armády V. Británie, Polska, Československa bojovali za Evropu, Palestinu. Když se válka blížila ke konci, vyhlásili Arabové válku Německu, ale bojů proti Německu se nezúčastnili. Po ukončení druhé světové války byla v Palestině vytvořena organizace Mossad alija bet, jejímž úkolem bylo dopravit Židy, kteří přežili koncentrační tábory a válku, do Palestiny. Britové v té době si chtěli nechat Palestinu pro sebe a přístup k Palestině zablokovali válečnými loďmi. Povolili jenom 1 500 židovských obyvatelům měsíčně přístup do Palestiny. Mossad kupoval po Evropě staré vyřazené lodě a těmi se snažil dopravit Židy do Palestiny. Málo se jich do Palestiny dostalo a většina v nich a to i ti co přežili koncentrační tábory, skončila v internačních táborech obehnaných ostnatým plotem, strážními věžemi a s kulomety. Někteří z nich, za snahu dostat se do Palestiny, zaplatili životem. Internační tábory byly umístěny na Kypru, Mauriciu, Haifě. V táborech se tísnilo 50 000 Židů, žen, dětí. Na nátlak USA, Francie, Italie, musela V. Británie souhlasit s rozdělením Palestiny. Při hlasování se V. Británie zdržela hlasování a OSN se usneslo o vytvoření státu Izrael. Židům byla přidělena ze 70 procent neúrodná polopoušť, o kterou neměli Arabové zájem, a to, co si sami Židé zúrodnili a koupili. „Přidělený“ úzký pruh země, byl těžko ubránitelný, a přesto Židé s tím souhlasili, protože chtěli všechny Židy dostat do země zaslíbené. Ještě než byl vyhlášen stát Izrael, už docházelo ze strany Arabů k napadání osad a jejich ničení a vraždění obyvatel. Britové při postupném opouštění Palestiny předávali pevnosti, zbraně a strategická místa Arabům. Po vyhlášení státu Izrael, ve svém prohlášení ke vzniku státu, Izrael nabídl Arabům ruku ke smíru, ke spolupráci a k rovnocennému a vzájemně respektovanému soužití. Izrael ihned po vyhlášení samostatného státu byl napaden Ligou arabských států. Nikdo na celém světě nevěřil, že Židé přes embargo dovážet do Palestiny zbraně, které vyhlásilo USA, se ubrání. Izrael důvtipem a nezměrnou odvahou to dokázal a Ligu arabských zemí porazil. Tím se i rozpadala Liga arabských zemí, které se vzájemně napadaly, kdo za ostudnou porážku může a navzájem se obviňovaly. Dnes je Izrael kvetoucí zemí. Z původně neúrodného kousku země hrdinný izraelský lid dokázal vytvořit nemožné, ale přesto stále nemá klid. Stále se musí bránit proti útokům Arabů, kteří jsou k nenávisti k Židům podněcováni a touha žít v klidu a míru ve své zemi je vykupována neustálou potřebou být ve střehu.
