Zvykli jsme si žít nad poměry. Žít na dluh je žít nad poměry. V ekonomické teorii je mnoho vysvětlování co a jak a proč v ekonomice funguje. Pravdou je, že každý, kdo posunoval v historii výrazně ať už svou osobní linii blahobytu
Zvykli jsme si žít nad poměry. Žít na dluh je žít nad poměry.
V ekonomické teorii je mnoho vysvětlování co a jak a proč v ekonomice funguje. Pravdou je, že každý, kdo posunoval v historii výrazně ať už svou osobní linii blahobytu či výrazně přispěl k posunu linie blahobytu společnosti, se řídil několika zásadními principy.
Prvním z nich je kázeň a odříkání. Druhým z nich je produkce. Ten, kdo si něco odepře a dodržuje disciplínu, může postupně díky výrobě, službě vytvořit alespoň základ malého kapitálu. Naučí se „po cestě“ také několik dost zásadních dovedností o tom, jak se podniká. Tato cesta formuje také člověka samotného, jeho charakter. Existuje nepřeberné množství životopisů, kde je tato linie patrná.
Cesta ven z této krize nevede přes instantní doporučení jedna až deset, co udělat, abychom se z nynější situace rychle otřepali a dále mohli žít své pohodlné životy, nebo chcete-li, životy ve své dřívější komfortní zóně.
A můžeme o tom moralizovat či teoretizovat jak chceme. Pokud něco platí v zákonech tvoření blahobytu osobního života i společnosti, jako příklad ona kázeň, odříkání (úspora) a tvoření užitku pro druhé (ne pro sebe), pak je tomuto principu jedno, jestli se mu přizpůsobíte či ne.
