Prezidentské volby jsou za námi. Sláva vítězům, čest poraženým.

Již Tomáš G. Masaryk kdysi řekl, že každý musíme snést mínění druhého, protože demokracie znamená diskusi.

A já jsem rád, že díky svobodné volbě může celý národ vyjádřit svůj názor, a to i při přímé volbě prezidenta. Daň za demokracii je však nutnost respektovat názor většiny, i když je třeba odlišný od toho našeho.

Ve chvíli, kdy se u nás vyhrocovala poslední fáze prezidentské kampaně, se Paříž postupně začínala topit, a to doslova. Spousta lidí přišla o střechu nad hlavou, o své věci a o iluze. Mezi těmito lidmi byli jak voliči Macrona, tak voliči Le Penové. A v ten osudný okamžik to bylo všechno jedno. Povodeň si nevybírala domy podle politické orientace jejich majitelů. Příslušníci záchranných složek, než někomu pomohli, neřešili, koho ten člověk volil a jak se staví k zahraniční politice Francie. Ukázalo se, že jsou mnohem větší starosti a že národ musí držet pohromadě, zejména v krizových situacích.

Často jsme rozhořčeni malými starostmi, a zapomínáme, že mohou přijít mnohem větší katastrofy, které pro nás mohou být osudné. Krize může přijít kdykoliv, v jakékoliv formě, a nemusí to být pouze povodeň. Spolu s koncem prezidentské volby nesmíme přestat přemýšlet o důležitých tématech a nesmíme přestat bojovat za budoucnost naší země a našich dětí. Buďme vděčni za bezpečnou zemi, ve které žijeme a kde se za politické názory lidé nezavírají do vězení. A dělejme vše proto, aby to tak zůstalo i v budoucnu.