Mezi milováním a znásilněním, a mezi přistěhovalcem a přiběhlíkem? Tak u pedofila to je celkem jasné: Pedofil má děti opravdu rád. To ale vůbec nevylučuje, aby se pedofil stal pedagogem. Spíše to tu věc implikuje.
Ale pozor, i pedagog, který možná děti skutečně nenávidí, se v případě některých pěkných a vyspělých děvčat (v opačném gardu se to děje také, ale s menší četností) může dopustit trestného činu. To pak ale není pedofilie, ale pohlavní zneužívání.
A rozdíl mezi milováním a znásilněním? Do psí p*dele, jedno h*vna a třech k*nd, což bývalo oblíbené rčení mé druhé ženy, která bylo ženou z lidu a nic nám proto nebránilo zplodit pěknou dceru, která teď naše smíšené geny předává další generaci.
Ale nějak jsem to zamluvil, chtěl jsem říci, že pro "přemíru sexu" dostanu zase přes hubu, na což já odpovídám: "sexu není nikdy dost". Takže, pokud si myslíte, že pokud nečíháte v létě v parku na spoře oděné slečny...
...které byste pak zatáhl do křoví, zacpal jim ústa hlínou a brutálně je znásilnil, tak že jste z obliga, není to pravda. Znásilnění se naprosto klidně můžete dopustit i tak, že na tancovačce sbalíte vdanou ženu, tu vezmete ven do auta a tam "si to uděláte".
Ovšem ona, puzena výčitkami svědomí, sdělí policii, že si sama odložila svršky i spodky a na dotyčného si sama vylezla (což nepopřela), ale učinila tak prý pod pohrůžkou, kterou samozřejmě nelze dokázat a chasník tak vyfasoval 7 let.
Tak konec omáčky a vzhůru k jádru pudla. Ano, omlouvám se, vtip o tom, jak miluje marxista nekončí "a jde ihned na věc", ale "jde ihned do hloubky věci", což je samozřejmě podstatné. A podstatné hlavně je, že zde došlo k jakémusi zmatení jazyků.
Mnozí diskutéři totiž poukazuji na skutečnost, že hodně, ba možná dokonce velkou většinu našeho kulturního bohatství zde zanechali cizinci. Jistě, ale každý přišel do země normálně, živil se poctivě, nic si nevynucoval a podobně.
Byli to třeba:
- Kilián Ignác Dientzenhofer
- Petr Parléř
- Jan Blažej Santini-Aichel
mnoho a mnoho dalších, jejichž vypočítávání by pro mě bylo, z důvodů technického a nikoli umělecko-historického vzdělání obtížné.
Zmíním ještě dánského hvězdáře Tycho Brahe (dříve, pod knutou zlotřilého Husáko-estébácko-normalizačního režimu jsme museli říkat Tycho de Brahe). A pozor, v dánštině se nevyslovuje "Brahe", ale "Brach".
To, kdybyste potkali nějakého ožralého dánského studenta, který demoluje nějakou hospodu, tam prosím neříkejte Brahe, Ale Brach. A právě turisté, ač agresivní a nábytek ničící, představují, oproti přiběhlíkům, takový zásadní přínos naší vlasti.
Přistěhovalci přicházejí pokorně. V ruce čepici, to samozřejmě obrazně, si na úřadech vyřizují povolení k pobytu, pak k trvalému pobytu a naposled třeba k českému občanství. Sám jsem ten postup k trvalému pobytu mohl sledovat, ale musím říci, že já bych ji z té češtiny asi nechal puknout.
Ale od té doby, co má naše ukrajinská kolegyně Anja vyřízen trvalý pobyt, tak se samozřejmě chová sebevědoměji, nikoli však vzpupně. A přiběhlíci, či přivandrovalci nebo chcete li imigranti, migranti či běženci se chovají naprosto jinak.
Připádlovali přes moře, vnutili se do Evropy, pochodovým krokem zamířili v šestistupu k Schengenské hranici a jakmile té dosáhli, chovají se velmi, velmi nestandardně. Podvádějí, lžou o zemi původu, nedodržují žádné pokyny, utíkají před policií a tak dále.
Prostě a jednoduše:
Je 100+1 důvodů, proč je tady nechtít, Islám nevyjímaje
