"Několik vět" k návrhu p. Zieglera na úpravu volebního zákona. Ano, kdyby vysokoškoláci měli volební kvocient 2x, profesoři 5x a u Pražáků vynásobený ještě 3x, pak šance na menší volební porážku profesora Drahoše by byla větší.
Před padesáti a více lety létalo se stejně nebo podobně, jako se jezdilo vlakem. Jednak byly letenky prakticky stejně drahé, jako byly jízdenky na vlak a někdy vyšla první třída vlakem dokonce dráž, než letenka.
Což je dnes stěží představitelné, ale možná to tak funguje třeba v USA, kde je jízda vlakem považována za luxus a dává se třeba jako svatební dar. Nevím ovšem, jestli je ten vlak vždy lůžkový, protože dít se to na sedlech, spolucestující by mohli radit.
V 60. letech se latadla skutečně tak trochu podobala vlakům, ale samozřejmě jen expresům. Létalo se třeba ze Žiliny a já pamatuji, jak jsme stepovali na Ruzyni a čekali stýce s rodinou. Byl to úderník, pracoval jak ve Sloveně, tak i na Sloveně.
Nástup do letadla byl prakticky jako do vlaku. Vůbec si nevybavuji, že by v těch 60. letech, kdy jsem lítal do Berlin, Hauptstadt der DDR byly nějaké kontroly. Ale koncem 60. let začaly v USA únosy letadel na Kubu.
Ani tehdy nikdo nic moc neřešil a teprve, když se ty únosy množily, začala se dělat opatření, ale ta většinou už znáte. Pravda ale, že i přes opatření došlo k několika únosům československých letadel a při jednom došlo dokonce i ke střelbě a úmrtí.
Německo už si asi dělalo předběžná opatření pro příjem uprchlíků a tak vraha zpět do Československa nevydalo a zda ho nakonec soudili, to ví jen Alláh a Google, přičemž ten první je daleko mocnější. Zabíjí víc.
To já se do většiny dobrodružství vrhám nebojácně a po hlavě a stejně tak jsem se zachoval i při tzv. inicializační akci, která ale se vstupem do Lidových milic pana Karmy neměla nic společného. Popsal bych to několika slovy.
Aniž bych se nadál, už byla v mé posteli a aniž bych to čekal, tak ten můj taky. Vždyť to spojení dvou pohlaví je moc krásné a dokonce i to stejnopohlavní má něco do sebe. A když je mladík švarným jinochem, dostává i takové nabídky a těžko odolává.
To jsem ale na to pole zabrousil trochu předčasně, Pochod hrdosti bude až někdy v srpnu a já jsem si řekl, že tam ty hochy v tangách půjdu podravit frenetickým potleskem a vezmu si s sebou ty smrdící a prdící kuličky.
Moje první cesta letadlem vedla, samozřejmě, do Berlína, za mojí "učitelkou tance". Letenka tehdy stála necela dva stováky a myslím, že se letělo klasickým vrtulovým letadlem. A při další cestě jsem prokázal nebývalou odvahu, která je mi vždy vlastní.
Cestoval jsem totiž bulharským letadlem poté, co se jedno bulharské letadlo nedávno předtím zřítilo u Bratislavy. Na šaltru ČSA mě upozoňovali, že ta letenka je na bulharský spoj, ale já hrdinně nedbal. Vidina brzkých radovánek byla silnější.
Off Topic musím poznamenat, že mi Petr z blízké hospody poslal SMS, jestli nepřijdu na dršťovku, on tedy na tabuli píše "držkovka", asi proto, že už někdy za ní dostal přes držku. Tedy, ne že by nebyla k jídlu, ale "zlatej socialismus".
A jak to bylo s tou štětkou? Já jsem lajdák a nechávám balení na poslední chvíli. A když jsem se prošel po značkovém kufru Samsonite a konečně ho zavřel, tak jsem zjistil, že pěna na holení a Listerin tam nejsou.
A "bdělí" strážníci na ruzyňském letišti mi z příručního zavazadla vyházeli ten gel na holení i Listerine, ale přehlídli kapesní nožík v postranní kapse. A já jako pako v Řecku osvobozoval kufr z fólie klíči, protože jsem o tom nožíku nevěděl.
A na řadu přichází ta štětka. Hotelová prodejna žádný gel nebo v pěnu ve spreji neměla a tak mi prodali krém v tubě a k tomu tu štětku. A od té doby je u nás doma a každý večer hladí mou tvář, abych byl hebkým na přicházející noc.
