Téma homosexuální homofobie popsal letos v březnu ve svém článku Když je homosexuál homofob pan Martin Kavka a popsal to tak dobře, že já bych pouze opisoval. A to nechci. Homosexualismus nebo "homosexuální agenda" má se skutečnou homosexualitou a jejími problémy jen velmi málo společného a často jsou jejími nejhlasitějšími propagátory militantní heterosexuálové.
V Rusku jsou, samozřejmě, jako ve všech civilizovaných zemích, homosexuální styky legální. Zato jsou ilegální v mnoha arabských spojencích USA, ale z politických důvodů to není kritizováno, i když tam zhusta padají i tresty smrti.
Ale to, co je zde houfně kritizováno a co slouží jako pouhá záminka proti Vladimíru Vladimiroviči Putinovi, je ruský Zákon proti LGBT propagandě. A ten se zde zhusta překrucuje jako "boj proti homosexuálům".
Což, samozřejmě je naprostý nesmysl. To je totéž, jako kdyby pokuta za veřejně provozovaný heterosexuální sex byla něčím proti milování vůbec. Ale tak to samozřejmě není.
Doma ať se každý miluje třeba s nohou od piána, pokud to zvládne. Nebo ať si k tomu pozve pět kamarádů s kozou...
Jenom, samozřejmě, nesmějí té koze ublížit, to by bylo týrání zvířat. U lidí se to ale tak striktně nebere. Soukromí je prostě soukromí a veřejnost zase veřejnost. Ostatně, to by si měli nacvičit i zastánci kouření v hospodách.
A kdybychom uspořádali Prague Hetero Pride a na vozech by polonahé páry (pod transparentem "Naše velké ocasy do vašich vlhkých pussies") předváděly kopulační pohyby, to by nás policie asi rychle hnala. Ale u homosexuálního průvodu? Ti jsou přece nedotknutelní.
Putin bývá velmi často srovnáván s Hitlerem (Putler). Nic, podle mě, není vzdálenější pravdě. Hitler byl nade vší pochybnost nebezpečný maniak, zatímco Putin je chladně uvažující technokrat. Možná technolog moci.
Ten výčet rozdílů mezi těmi dvěma by byl dlouhý. Určitě delší než ty tzv. shody. V mezinárodní, resp vnitřní politice není nikdy 100% shoda. Snaha Sudetských Němců oddělit se - zrada nejčernější. Snaha Slováků oddělit se - V poriadku bratia, ideme dalej.
A jablko sváru, Krym. Bodejť by Kyjev nevřeštěl, když mu nejprve Krym padl do náručí jako přezrálé jablko a najednou se krymští obyvatelé pochlapili, vzali věci do svých rukou a uchýlili se pod ruskou ochranu. A tak unikli osudu rozbombardovaného Východu Ukrajiny.
Být to ale v opačném gardu a uměle k Rusku přifařená část s ukrajinskou populací by se osamostatnila a "utekla" Rusku zpět k Ukrajině, to by bylo jásotu. A kdyby Putin řekl: My si to území vezmeme zpět - to by teprve byl rachot. To už by byl Hitler křížený nejméně Mengelem.
A takto bychom mohli pokračovat do aleluja. SSSR byl zločinecký stát, kde žádná demokracie, žádné právo neexistovaly. Vše rozhodovala strana a parlamenty byly, stejně jako u nás za "socialismu" jen převodními pákami komunistů.
Ale najednou, to jedno jediné rozhodnutí je svaté. Bylo prý přijati třemi (ale komunistickými) parlamenty. A prý to nebyl Chruščov, kdo to osobně rozhodl. A jaký to má, prosím vás význam?
A Východ Ukrajiny? Lehce se vše, co Kyjev tak vehementně posral, svádí na Rusko. To už je v tom prastarém vtipu tak, že. Až já budu mít nějakou věrohodnou informaci, jaké a zda vůbec ruské jednotky tam bojovaly, tak se vyjádřím.
Zatím to ale vypadá spíš tak, že vlastenečtí obránci Donbasu měli proti dezertující ukrajinské armádě s mizernou morálkou a nulovým velením navrch sami a jakou materiální pomoc z Ruska dostali vůbec netuším.
Tuším ale velmi dobře, že v podobné situaci by žádný stát na světě pomoc svým bojujícím krajanům neodmítl.
A Milo Minderbinder, z knihy Hlava 22 Josepha Hellera, by, a teď si vymýšlím, řekl asi toto:
Co je dobré pro Ukrajinu, musí být dobré pro Vás všechny. Nemáte na výběr, jste v mém syndikátu.
