Jiří Suchý kdysi napsal "Stalo se módou sezóny do nepravostí řádně tepat, kaiserok této fazóny mně ale nikdy dobře nepad. A proto marně čekáte, až k tepání se přikročí, mám oči sněhem zaváté a po babičce klokočí.. Geniální text
A geniální básník, tenhle Jiří Suchý. A jen čtyři dny a pět let ho dělí od narození Václava Havla, takže prakticky se dá říci, že vždy slavili narozeniny v tom samém týdnu. A srovnávat jejich přínos umělecký a jejich uměleckou popularitu?
To je velmi těžké. Já jako dítě jsem zažil platáty divadla SEMAFOR, ale naživo jsem ty dva pány asi nikdy neviděl. Samozřejmě, televizní vystoupení, hlavně Jiřího Šlitra, byla k popukán.
Na jevišti Semaforu jsem naživo, jako zamilovaný Shakepeare, (nikoli dílem, ale zamilovaností) viděl 6 žen Jidřicha 8, což ale byla Hana Hegerová s Miroslavem Horníčkem. Ale ještě asi rok předtím jsem v Divadle Na zábradlí viděl Havlovu Zahradní slavnost.
Nejen ten Havlův text, ale celý soubor divadla ná, "socialistickým teenagerům" připravili nezapomenutelný zážitek. Nevím, proč už jsem pak žádnou Havlovu hru neviděl. Jestli třeba tehdy žádnou jinou nenapsal, nebo byl ještě před rokem 1968 zakázaný? Prostě nevím.
Po delší pauze jsem pak o Havlovi slyšel jednak v souvislosti s Chartou a také v souvislosti s jeho uvězněním. 4 roky natvrdo nejsou žádnou zvláštní výhrou. A pokud je pravdou, že mu bylo nabízeno zkrácení trestu na polovic, pokud se vystěhuje do USA, pak Hut ab, chapeau, neboli, v tomto smyslu věty přd Havlem smekám.
A pak přišla ona, dlouho toužená chvíle. Havel vjel jako rytíř na bílém koni na Hrad a myslím, že naprostá většina obyvatel tehdejšího Československa nebo alespoň Čech a Moravy, plakala štěstím. Štěstím, že ztrnulá, nepohyblivá a nepružná komunistická diktatura, bez jakékoli perspektivy, konečně padla.
Ovšem, každé novomanželské štěstí, někdy skončí. A bohužel, v případě Vácava Havla dostala láska k novému prezidentovi poměrně tvrdou ránu. Stejně, jako když novomanželka brzy po svatbě zjistí, že ten její vyvolený rád provězrá cizí kalhotky, tak i u Václava Havla lid zjistil, že je nepolepšitelný idealista.
Lidem je samozřejmě třeba věřit, ale nelze každému kriminálníkovi věřit, že byl disident a že je zavřený z politických důvodů. A to, myslím si, Václav Havel příliš nedomysllel. Předpokládal u obyvatelstva stejný postoj jako u sebe, jenomže obyvatelstvo si myslelo, že náslincíci a vrazi amnestováni být neměli.
V péči o své zdraví nebyl Václav Havel příliš konzistentní. Skvěle svým dýmáním suploval továnrí komín, až si vykoledoval jednu z nejhorších diagnóz. A když ho profesor Pafko vytáhl hrobníkovi z lopaty, žádného vděku se od Václava Havla nedočkal, spíš naopak.
A když jsem někdy létě roku 1998 jel trasu Krakov - Katovice, tak tam čeké rádio nemělo signál. Ovšem zprávě "český preziden umírá v Rakousku" jsem dobře rozuměl a byl dojat. Nakonec to byl jakýsi prof. Bodner, který mu zachránil život a ten byl naopak zahrnut všemi poctami.
A v poitickém životě Václav Havel postupně odstraňoval svů iealismus tak, až z něj byl normální praktikující politik, který pro tvrdou ránu nejde daleko. Ono to ostatně s tandemem Klaus-Zeman ani jinak nešlo. A myslím si, že s Opoziční smlouvou pomalu skončil i Havlův vliv na praktickou politiku.
Václav Havel byl nepochybně velkou světovou osobností. To nikdo nepopírá. Ale něketré zásluhy mu lze přičíst jen s velkým sebezapřením nebo vůbec ne:
- Charta 77 vůbec neusilovala o pád socilaismu jak zřízení. Usilovala jen o výměnu vedoucí garnitury KSČ a jekési kosmetické úrpavy režimu směrem k "demokratickému socialismu"
- V listopadu 1989 žádné "revorluční hnutí" vedené Chartou a Havlem neexistovalo. Naopak si myslím, že ze všelidového povstání měla většina chartistů kopřivku, protože to byli bývalí "polepšení" komunisté.
- Vzhledem k výše uvedenému je velmi nevhodné, když někdo tvrdí "bez Havla bys toto nemohl psát". Role jedince v pádu komunsimu 1989 je totiž zanedbatelná a marginální.
- Nedávno také jeden autor psal, že "Díky Václavu Havlovi jsme mohli hladce vstoupit do NATO a EU".
Nic nemůže být více zmateného. Do těch organizací bychom byli vstoupili i za prezidentství "Franty Vopršálka". Byl to totiž geopolitický záměr a nel práce jednotlivce.
Vždyť v roce 2004 náš prezident Klaus velmi skřípal zuby, když se vstupovalo do EU. A musel to snést. I Lisabonskou smlouvu muse snést.
V mezinárodní politice malého státu totiž není žádná míra volnosti
A co popřát Václavu Havlovi k jeho nedožitým 80. narozeninám? Asi to, co popřeji svému tatínkovi příští rok k jeho nedožitým 100. narozeninám. Hezkou vzpomínku.
