Tak jsem zapnul CNN právě v okamžiku, kdy přenášel přenos projevu Marine Le Pen a abych ho slyšel celý, tak jsem couvl na začátek přenosu a tam, k mému velkému potěšení mluvil Nigel Farage. Potěšení proto, že hovoří rozumně...
A také samozřejmě proto, že mu je velmi dobře rozumět. Má krásný, znělý hlas a dokáže přesvědčovat. Ovšem, přesvědčené o opaku lze přesvědčit jen těžko. Uražený manžel, kterým je tentokrát Brusel, nesnese, že jeho žena odchází.
A neodchází proto, že si našla bohatšího muže či lepšího milence, odchází proto, že chce žít sama. Bez věčného komandování a poručníkování ze strany manžela, bez věčného omezování a přikazování, co smí a co nesmí a co naopak musí.
To by se nelíbilo nikomu. A v každém takovém svazku, ať je to manželství nebo EU jsou síly dostředné a síly odstředné. Každý šťastný manžel či manželka alespoň jednou za život zažil pocit, že by tu svou "drahou polovici" nejraději praštil paličkou na maso do hlavy.
Samozřejmě, málokdo to udělá. Ale k rozvodu se dnes odhodlá každý druhý či druhá. A Brexit není ničím jiným než žádostí o rozvod. Tu kdysi podala manželka jednoho mého dobrého kamaráda kvůli jeho chování se k její mamince.
Žádost pak sice stáhla, ale on, tvrdohlavec jeden, odmítal od té doby s ní spát. Nebo to alespoň tvrdil, či už nemohl. To je také možné. Ale přesně se to samozřejmě už nikdy nedozvíme a také nám do toho vlastně nic není.
Ovšem, do průběhu rozvodu se Spojeným královstvím nám je toho opravdu hodně. Na tom, jak ten rozvod proběhne, či možná neproběhne, závisí mnohé a především ekonomika a pracovní místa.
A Nigel Farage, jehož projev jsem bohužel neslyšel celý, říká asi toto.
Jsme přáteli a zůstaňme přátel. Pro vzájemnou spolupráci našich dvou uskupení si vyjednejme ty nejlepší podmínky ku prospěchu obou stran. Ku prospěch ekonomiky, ku prospěchu zachování pracovních míst a samozřejmě také ku prospěch vzájemného přátelství.
A co děla bruselský parlament. Z 90% bučí jako dobyte, podobně jako když jim nepříjemné věci říkal prezident Klaus. Tito lidé se prostě neumějí rozvádět, protože ani neumějí tolerantně žít a respektovat názor druhých.
A teď se jdu podívat, co milá Marine. Bohužel, její francouzská řeč je tlumočena a moc se tomu rozumět nedá. Originál by byl možná lepší, ale francouzština již dávno není tím světovým jazykem, od kterého Britové opisovali a Američani ještě neexistovali.
Ale jo, rozumět se dá. Hlasování v UK je po pádu Berlínské zdi tím nejdůležitějším, co se v Evropě od té doby událo. Je to výraz lásky. A je to výraz demokracie a facka do tváře EU systému. Marine připomněla referenda v Irsku, ve Francii a v Nizozemsku, která byla nějakým způsobem zametena pod koberec.
Desetiletí jsme zanedbávali problémy, které vedly k dezindustrializaci, ztrátě pracovních míst a k chudobě. A Marine pokračuje dál a dál. Nicméně, pro mě je velmi náročné přebíhat od TV k PC a proto slibuji, že tento její projev nahraji a někdy se k němu vrátím.
In whole, abychom byli dostatečně angličtí a vyjádřili našim anglickým přátelům, aby mezi tou Skyllou a Charybdou rozluky s EU propluli šťastně.
A aby skončil ten nedůstojný bruselský cirkus kolem, kdy tamní činitelé, jak už jsem uvedl, vyvádějí jako manžel, který se k ženě špatně choval a ona ho proto opouští.
