Nejprve však mé osobní pokání. Jakýsi hlupák mi do diskuze napsal toto: „Ukrajinou posedlý udavač znovu zasahuje svou klávesnicí. Kdyby si radši hleděl tý recepce...“ Musím tedy činit sebekritiku. V bodě prvém, Ukrajinou posedlém musím souhlasit, protože ČT nevěnovala Ukrajině víc než 35 minut svých Událostí a já ten článek psal asi tak stejně dlouhou dobu. I v bodě druhém mu musím dát za pravdu. Skutečně neumím psát jinak než tak, že „zasahuji“ svými něžnými prstíky klávesnici. Ono to samozřejmě jde i jinak. Tak třeba ležet ve vaně se šampaňským nebo pivem (já pivní omáčku raději) a diktovat polonahé platinové blondýně. Tak na to si šetřím. Jinak, co se toho udávání týče, tak já vážně napráskal dva podvodníky, kteří chtěli naši firmu připravit o pět „melounů“. Dostali za pokus podvodu 3 a 4 roky. Ale ten chytrý chlapec dozajista myslel onu epizodku s StB, která nás všechny u zahraničních firem otravovala. Tak tam nemohu žádným příkladem sloužit, snad by pan Babiš mohl. Ale mohu se milého stěžovatele zeptat, jestli se již vyrovnal s tím obviněním ze znásilnění? Nosí přece s sebou neustále ten svůj nástroj, že? A recepce? Práce to je docela zábavná. Jestli chce, tak ať zajde, já se domluvím se šéfy a postavíme ho na pár hodin za pult, Ať se domlouvá rukama nohama. Máme dokonce připravenou již takovou ceduli formátu A4, kde stojí: „Z důvodů nemoci slouží dnes osoba, která nehovoří anglicky“. Dáváme ji naší Ukrajince, když je slabý provoz a hotel chce ušetřit. Ovšem ona se domluví ukrajinsky, rusky a polsky a to pokryje tak čtvrtinu, někdy i třetinu hostů. To kdyby dokázal i on, mohl by se možná ucházet:-)**************************************************************************************************************
Cirkus se, podle mého, vyznačuje tím, že předvádí něco nevídaného. Exotická zvířata. Akrobacii nebo třeba i ženu – mořskou pannu, dvojhlavé tele, siláka Fredyho, prostě vše, na co v běžném životě nenarazíme.
Pak ovšem také existuje tzv. předstíraný cirkus, který provozují především manželky se slovy: „No, slyšel to někdo někdy?“. A podobně. Samozřejmě, že slyšel, ale to v ten moment není důležité. Pro tu manželskou rozepři je důležité, že se jedná o argument, který zdánlivě platí, o argument, který má zdánlivou váhu (nebo hmotnost?).
A jakousi zdánlivou, ale skutečně jen zdánlivou váhu měl včera v TN argument jakéhosi amerického či britského činitele, který posměšným hlasem pravil: „Jak se můžete odvolávat na prezidenta, který byl sesazen a je mimo území státu?“
Tak to, zda je prezident na nebo mimo území státu, nehraje žádnou roli. Za tím americkým i ruským vždy postává nenápadný důstojník s jaderným kufříkem. A ten člověk, který toto pronesl, asi nikdy neslyšel výraz „exilový panovník“ nebo „exilový prezident“.
A „sesazen“? To již samo o sobě obsahuje jakousi neregulérnost celého aktu. Prezident bývá sesazen ozbrojeným převratem nebo pučem, rozdíl je pouze v počtu zúčastněných. A samozřejmě to, že byl sesazen uznává junta, která ho sesadila, ale nemusí to uznávat zahraničí.¨
My jsme, z nízkých pohnutek, abychom naklonili Ukrajinu na naší stranu, toto „sesazení“ okamžitě akceptovali. Otázkou však je, zda to stejně tak akceptovali mimokijevští obyvatelé Ukrajiny a blízká cizina.
A zde přicházím k onomu druhému vrcholnému číslu cirkusové a sice jakémusi výsměchu, že Rusko neuznává „Majdanovskou“ vládu v Kyjevě. To je z mezinárodního hlediska a z hlediska USA opravdu podivný postoj, protože USA neuznávají komunistickou Castrovu vládu na Kubě už déle než 50 let:
The US and Cuba marked the beginning of their 52nd year of broken relations in 2011. While the collapse of Soviet-style Communism in 1991 ushered in more open relations with Cuba, the arrest and trial in Cuba of USAID worker Alan Gross strained them once again.
