Pokud se nakazíš Ebolou, tak buď umřeš nebo taky ne, ale nepotká tě žádná posmrtná hanba a teoreticky by ses mohl i nějaké té bustičky (pozor, to není nemravné slovo jako buchtička = Pussy) dočkat. A to přímo v americkém Kongresu. Ale tuhle šanci už jsi dokonale propásl a tak asi na dlouhý čas, ba dokonce až na věčné časy, zůstane Václav I. s tou bustičkou u našeho přítele Na věčné časy č. 2 osamocen
„Přítel na věčné časy“ je takovým přítelem, o kterém to tvrdíme, dokud se nezklameme. Jako naši drazí komunisté, reformátoři. Ti tak dlouho horovali pro SSSR, až se SSSR „naesesesral“ a vletěl sem na ně.
Od té doby hořce plakali až si založili něco jako kuřácký klub „Sparta 77“ a tam diskutovali o tom, že ten Husák kouří podřadné zboží, machorku z Eseseser, zatímco oni by, stejně jako jejich vůdce, Václav I., jen kvalitní socialistické zboží, jako jsou třeba cigarety Marlboro kouřili.
Ano, dostalo se mi výtky, že já jsem bolševikům sloužil, což je mimochodem pravda, a oni ne. To je samozřejmé, protože sám sobě sloužit nemohu, mohu si pouze jednou rukou posloužit, ulevit, ale taková činnost není zralého muže hodna.
Dělají ji jen nedospělí jinoši a velmi se podobá jinému slovu: opanovat. A to je to, oč tu v dnešní, někomu se může zdát trochu zmatená, přednášce jde. O opanování Ukrajiny.
Pokud se totiž náš velký přítel, zaoceánský „Bílý tesák“ rozhodne, že opanuje Ukrajinu a jako třešinku na dortu získá i bývalý ruský Krym, tak tomu ty, Miloši, jako MČP (malý český prezident) musíš pomáhat ještě před začátkem akce.
Vezmi si za příklad již výše zmíněného Václava I. Myslíš si, že on to poprsí v Kongresu dostal zadarmo? Tedy samozřejmě jeho osoby. I když k jiným poprsím také neměl daleko. Zvláště těch našich skvělých hereček
Nikoli. Mnoho námahy to stálo. Ze rtů musel americkým prezidentům odezírat, do mozku jim musel vidět a tak když se řeklo: „V tom Kosovu by se nám ta základna dost hodila a Madle ten telekomunikační operátor taky“, tak musel hned, s předem připraveným proslovem, přiskočit.
To samé s tím prokletým Irákem. I ten největší blbec, Miloši, ví, že v Iráku je ropa. Jinak by ta pitomá poušť nestála za fajfku tabáku. A tak, když se Velký Přítel rozhodne tam vletět, musíš hned pacičkami tleskat a podpůrnou petici organizovat.
A ne jako ten pazneht Václav II, který měl tu neomalenost a drzost ptát se velvyslance jeho vysokoblahorodí, Pána z křoví juniora, zda ta záminka o zbraních hromadného ničení není přece jen příliš průhledná a pitomá.
A do prdele se podíval a ne do Bílého domku ten Klaus a přesně to čeká Miloši i na tebe, protože, i kdybys nyní sekat latinu začal, tak už to nezachráníš a celou partituru už nezazpíváš:
Těch pět miliard jsme do Ukrajiny vrazili s čistým srdcem a vůbec nic jsme neočekávali. Jen tu Ukrajinu.
Bordel na Majdanu si způsobili sami Ukrajinci, my jsme je jen navedli a pomohli jim.
Referendum na Krymu byl paskvil, lépe je oddělit část státu humanitárním bombardováním.
Nejde o žádnou občanskou válku, protože my ty Rusy na Východě Ukrajiny za občany nepovažujeme.
Rusové maj na Východě země svá vojska, i kdyby je tam neměli, protože jsme to tak řekli.
Kdo sestřelil to éro nevíme, ale moc dobře víme, na koho to svést.
Sankce fungují, i kdyby zdánlivě nefungovaly, protože nám se hodí.
Tak si to Miloši pěkně nastuduj a místo svého vlastního rozumu se nauč memorovat, což ostatně umíš brilantně.
A pouč také Klause, Dlouhého, Mládka a nakonec i Sobotku, protože i ti zapomněli na základní poučku: Kdo ve věci Ukrajiny nejde s námi, jde proti nám.
