SU-25, to malé nevinné ptáčátko, co ani mouše neublíží...

Nedoletí za ní, netrefí ji. Prostě je to, ostatně jako vše ruské, takový nedokonalý nedodělek, podobně jako jiné ruské zbraně. Tak třeba takové Kaťuše. To byly tak směšné zbraně, že vojáci Wehrmachtu, když je jen slyšeli, tak smíchy hromadně dělali do kalhot a zastavili se až doma v Berlíně. Ale k věci. Velmi mě potěšil onen posudek onoho „šéfkonstruktéra“, který sice na odkazu jako šéfkonstruktér nevylezl, ale budiž. Třeba v té fabrice Suchoj pracoval v nádvorní partě. A tvrzení, že tou slabou raketkou R-60 by se tak mocný pták jako B777 jen tak sundat nedal uznávám. 0,8 kg trhaviny v hlavici je možná trochu málo na tak velký motor a asi v té hlavici nebude spolehlivý a brizantní český Semtex. Ovšem soudruh šéfkonstruktér (v té době musel být soudruhem) vypustil jinou věc. A sice, že ten SU-25 by byl schopen se dostat v těch 10.000m do palebné pozice. A dokonce se někdo v diskuzi divil, že jsem v těch 10.000m běžně létal. I když oni to piloti říkali většinou ve stopách (32808,39895 feet). Dříve stála letenka do Ameriky jako malý rodinný domek, dnes ale létá každý, kdo má v prodloužených zádech symetrický otvor. Takže jak na to, když mám tak slabé letadlo, že nezvládne ani tu starou americkou vykopávku F-16? Jednoduše. Stejně jako kdybych si v 65+ letech chtěl vyřídit účty s nadupaným třicátníkem, který každý večer běhá okolo bloku. Počkám si na něj na rohu, podrazím mu nohy a vezmu ho basebalovou pálkou přes záda. A jakej byl. A ještě může dát na modlení, že jsem mu neroztřískal kokos. A přesně tak lze i s „impotentním“ SU-25 sundat velkého ptáka, tedy let MH17. Protože naprosto přesně vím kdy a kudy poletí, tak si vystoupám do vyšší než běžné operační výšky a poletím proti němu. Ztratím tím sice rychlost, ale pokusím se být přibližně ve výšce cíle a ztráta rychlosti mi naopak velmi prospěje. A trefovat se palubním kanónem do kokpitu velkého jetu, to je jako střílet na vrata od stodoly. Netrefí se jen slepý mládenec. A pak je možné padající letadlo „dorazit“ ještě raketami R-60, ale to jen proto, aby nějaké stopy po zásahu raketou na trupu letadla vůbec byly. Myslíte si, že se to tak stalo? Já ne. Ale stále se domnívám, že to je technicky proveditelné a tak prosím buďte ve svých komentářích alespoň trochu konkrétní. A nepište mi „Hermánek je vůl, ať vrátí diplom (elektro)“. Ale konkrétně co a proč je na mém plánu neuskutečnitelného.

Autor: Jiří Hermánek | pátek 24.10.2014 20:50 | karma článku: 9,62 | přečteno: 2330x