A toho tajtrdlíka Porošenka nepošle, i s těmi jeho pohádkami... víte kam. Porošenko je taková kombinace Císařových nových šatů a pohádky O pasáčkovi a vlkovi. Neustále se pyšní novým a novým modelem šatů zvaných „Ruská invaze“ a stejně jako ten pasáček musí vždy přiznat, že vlk, tedy ruská invaze se sice nekoná, ale přesto je nutné bít na poplach a vyhlašovat další a další sankce.
A pokud by někdo byl na pochybách, jak má taková invaze vypadat, tak asi takto (Operace Barbarossa – přepadení SSSR nacistickým Německem dne 22. června 1941):
- 3.900.000 vojáků
- 3.600 tanků
- 4.400 letadel
Každý soudný člověk tedy musí uznat, že to, co je vydáváno za ruskou invazi, i když zohledníme, že Ukrajina je slabším protivníkem než bývalý SSSR, je jen nepatrným zlomkem potřebných invazních sil.
Zlomkem velikosti promile až procenta. A to celkem pozitivně víme o 1.000 – 3.000 ruských bojovníků, dobrovolníků, ale o žádných tancích či obrněncích, o letadlech nemluvě. To zatím Porošenko neobjevil ani jedno.
Přiznám se, že když jsem o dovolené v červnu sledoval v Tunisku ruskou televizi (jiná nebyla), tak jsem si říkal, jak je ten Putin až zbytečně zdrženlivý.
Já už bych, po vzoru USA v Libyi, vyhlásil nad Východní Ukrajinou bezletovou zónu a bylo by vymalováno. A ani ten MH17 by nespadl.
Celou tu dobu, co ten majdanský cirkus začal, si říkám, to snad přece není možné? Ti Američané přece nemohou být tak pitomí, aby si mysleli, že to může tak hladce projít? Že jim do klína spadne Krym se svoji námořní základnou v Sevastopolu i celá Ukrajina?
Ne, kdepak. Tak hloupý zcela určitě nikdo nebyl. Stratégové CIA, armády a dalších složek museli přece celou věc důkladně analyzovat a třeba ztrátu Krymu, vzhledem k jeho národnostnímu složení, považovat za celkem jistou.
Nezbývá tedy než se domnívat, že současné utrpení na Ukrajině je vlastně součástí velmi promyšlené strategie USA. Ty věděly, že „přehoupnout“ Ukrajinu na stranu NATO a EU nebude vůbec snadné.
A třeba s nějakým úspěchem vůbec nepočítaly. Jistě, mohl by nastat, ale pak by to byl signál o nesmírné slabosti a nerozhodnosti Putinova Ruska. Tak skvělý výsledek byl ale velmi nepravděpodobný.
Plánovači USA museli nutně počítat také s tím, že jakmile se v Kyjevě zmocní vlády proevropská klika, tak se na Východní Ukrajině setká s mohutným odporem. A ten odpor bude nutno zlomit silou, zbraněmi.
A logicky pak Kreml bude muset svým krajanům pomoci. Nikoli přímou invazí, ta by vše vyřešila během několika dní. Ale nutnými dodávkami. Možná ani ne tak zbraní, ty přece je možné ukořistit a neubývají tak rychle, ale hlavně dodávkami munice a potravin.
A nebránit svým občanům jít na Ukrajinu pomoci bojovat. A nebo je dokonce v tomto podpořit. Finanční podporou rodin po dobu jejich nepřítomnosti a podobně. To vše se může nelíbit, na to vše můžeme nadávat, ale je to to jediné, co s tím můžeme dělat.
A není to vůbec nic jiného než to, co USA podnikají po celém světě již mnoho desetiletí, aby tu i onde podlomily jim nepohodlné režimy a dosadily režimy povolné.
Nejtragičtějším případem je asi Vietnam a snad kromě Koreje se nikde jinde nesetkal s úspěchem (Irák, Libye a podobně)
A oproti tomu je „Gosudar Putin“ absolutní mlíčňák s prakticky nulovým záznamem v této kategorii podvratné činnosti a celá ta americká akce nemá za účel nic jiného než zatlačit Rusko do defenzívy a dlouhodobě poškodit jeho mezinárodní renomé.
Za to těch pár tisíc životů přece stojí. Byly už podstatně horší ztráty, že?
