Stát je organizované násilí a hospoda není jako KSČ

Nebo jiná politická strana. Protože do politické strany musím podat přihlášku, platit příspěvky dodržovat její program. Jinak mě, dříve nebo později, ze strany vyhodí. A někdo volí metodu neplacení příspěvků jako metodu odchodu.

Zaujala mě včerejší diskuze ke článku Luboše Záloma Zákaz kouření: další meta na cestě k fašismu dosažena, ale nevydržel jsem. Manželka by mě byla křísla litinovou pánvičkou po hlavě a to by mohlo mít ještě daleko horší následky, než pasivní kouření.

Letos v létě jsem spolu se svým tchánem seděl na zahrádce hospody U Mlejna a pili jsme každý svého Bernarda. Tchán si k tomu ale zapálil doutník a dámě u vedlejšího stolu se to nelíbilo. A tak slušným způsobem tchána požádala, aby ten doutník  "ťípl".

A tchán ji slušně a s úsměvem odpověděl, že on v té hospodě sedí právě proto, aby si ten doutníček mohl dát a proto ho netípne. Budiž řečeno, že se sice jednalo a zastřešenou, jinak však do jedné strany zcela a do protější strany částečně, otevřenou.

Obtěžování kouřem proto bylo velmi mírné. Ale, mohl tchán, tak, jak se to houfně děje nyní v diskuzích, říci "milá paní, toto je kuřácká hospoda a Vy zde nemáte co dělat". To by samozřejmě nemohl, protože to by mohl říci až tehdy, pokud v budoucnu vzniknou nějaké "kuřácké kluby".

A dalším takovým, stále se opakujícím předsudkem, je to, že se jedná o soukromý majetek, či soukromý prostor. Jistěže, majitel takového prostoru může nebo nemusí otevřít hospodu. Může tam ale také otevřít papírnictví a ani v tom mu nic nebrání.

Majitel takového prostoru prostě otevírá hospodu proto, aby vydělal. Jiný důvod není a nemůže být. Tím se ale a naprosto, i bez protikuřáckého zákona, vydává všanc státu, který ho může buzerovat, jak se mu zlíbí. I bez protikuřáckého zákona musí být hospoda řádně odvětrána a...

A... takových pravidel, hlavně když podávám jídlo, jsou mraky. Skladování surovin, příprava a uchování jídel a mnoho dalších, které samozřejmě nemusím znát. A co hygiena? Ve Francii jsem zažil kavárny, které měly v suterénu jeden turecký záchod pro všechny a pro všechno.

A v San Francisku jsme zažili kavárnu, která ale také podávala malá jídla. A zachtělo se nám na WC a byl to zážitek. Šli jsme přes kuchyň, kde nějaký Číňan právě porcoval kuře a za takovou plentou byly dva záchodky.

A v tom by se dalo pokračovat dál. I bez protikuřáckého zákona je provozovatel hostince (velmi často je hospoda v nájmu) vystaven nesmírné kontrole státních dozorčích orgánů a myslím, že mnohá hospoda musí uplácet, aby vůbec prošla.

Takže ten protikuřácký zákon je spíš o "vynucené ohleduplnosti". Mladší by měli uvolnit místa starším, ale zákonem se to nevynucuje. Ti, kdo nastupují do tramvaje, metra či autobusu by měli dát přednost těm, co vystupují. Ale také se to zákonem nevynucuje.

A kuřáci, kteří v hospodách obtěžují kouřem ostatní (je jich mimochodem velká menšina, která obtěžuje většinu) by toho, dle právě přijatého zákona měli nechat.

Je to jen jedno ze stovek různých omezení, kterým jsme svázáni a dokonce to méně důležité. Jedná se jen o omezení menšiny, která musí být chráněna pouze tehdy, pokud neobtěžuje většinu. A toto pravidlo by mělo platit nejen u kuřáků.