Já jsem typ člověka, který když vidí či slyší, popřípadě čte, že někdo hlásá nějaký nesmysl, tak proti tomu brojí do roztrhání těla. Ještě jsou mezi námi lidé, co měří „teplotu na slunci“, očividný to fyzikální nesmysl. A to se opakuje s prvními jarními paprsky slunce každoročně. Nebo další takovou, velmi rozšířenou pověrou, je to, že srážka s protijedoucím vozidlem je podstatně horší než náraz do pevné betonové zdi. Prostě proto, že ty rychlosti se sčítají. Ale energie sčítat nemůžeme, to bychom vyrobili Perpetuum Mobile.
Člověk se na blogu ostatně dozví daleko více zajímavých věcí. Například,, že rotující hranatý předmět vytvoří kulatou díru. Samozřejmě, jde o MH17 a snahu dokázat, že kulaté vstřely nejsou od palubního kanónu bitevníku SU-25, ale od střepin rakety BUK.
Jistěže dokážeme hranatým předmětem vytvořit kulatou díru.Tak třeba do ementálu. Upneme hranatý předmět do vrtačky a ejhle, po zapnutí vrtačky stvoříme kulatý otvor.
pJak ale donutit všechny střepiny z rakety BUK, aby vytvořily řadu kulatých děr, tak proslulých z basového futrálu hrdinů filmu Někdo to rád horké, to už nám nikdo není schopen říci.
Prostě a jednoduše, každá argumentace zde si nejprve vytkne nějaký cíl a pak k němu zpětně vymýšlí argumenty. A legenda o „sovětské okupaci“ je jednou z nich. Kdyby dotyčný místo slova okupace použil výrazu „Sověty dosazená loutková vláda“, tak bych ani nepípl.
Ale to se nehodí, protože je třeba tepat „normalizační“ režim a podprahově glorifikovat režim předsrpnový. Jakoby, a to je naprosto rozšířené teze, ti předsrpnoví komunisté byli nějací „zázrakové“, kteří najednou přehodili své komunistické myšlení o 180°.
Tak tomu ale dozajista nebylo. Ti lidé nikdy nechtěli žádnou demokracii. Tací šílenci to zase nebyli. Moc dobře věděli, že pokud pustí moc z ruky, tak už ji znovu neuchopí. Že je lidé prostě pošlou do válu pryč a proto vůbec nikdy žádné svobodné volby nepřipadaly v úvahu.
A celý „demokratický socialismus“ nebyl ničím jiným než naprostou a absolutní habaďurou na obyvatelstvo Československa. Těšínským jablíčkem to bylo, a ničím jiným. Jenomže to byli amatéři a Sověti se báli, že jim moc vyklouzne z rukou.
Ono se stačí podívat na glorifikované disidenty, později zaryté „demokraty“. Jeden vedle druhého. Už jich přežívá velmi málo a také je všechny dokonale neznám. Ale stačí říci „soudružka Šiklová“ a už je oheň na střeše.
Jak to, vždyť to dozajista byla jedna z ideologicky nejpevnějších soudružek. Jak by jinak mohla na UK, kde se dnes producíruje třeba exhibicionistický „profesor“ nějaké moderní pavědy Putna, učit Marxák?
A další „demokrat“, Jiří Ruml. Dokonce státem vyznamenaný. Ten také najednou zázračně prozřel poté, co byl ze strany vyhozen. A když vezmeme celou tu „disidentskou“ partu pěkně popořadě, tak zjistíme, že naprostá většina, řekněme tak 70% jsou „přeondění“ komunisté.
Je velice záslužné zbavit se nějakého škodlivého návyku. Ale naprostá většina z nás to udělá až po nějakém varovném signálu.
Začnu u sebe. Nekouřím, protože mi to nechutná, smrdí to a vůbec. Ale od svých čtrnácti let piji naprosto pravidelně pivo. Ty dávky nejsou enormní, ale každodenní. Dnů, kdy pivo vynechávám, je velmi málo.
A bum prásk, doktorka mě poslala na odběr krve a ohlásila zvýšený cukr. Ještě to není cukrovka, ale co není, může být. Takže, co zbývá? Vlastně dvě možnosti. Setrvat u konzumace nebo zvolnit tempo.
Ale to byl jen velmi mírný příklad. Daleko drastičtější byl ten, kdy vášnivého kuřáka, prezidenta Havla tahal profesor Pafko hrobníkovi z lopaty a Havel pak samozřejmě přestal kouřit.
A různí propagandisté se nám snaží namluvit, že u „komunistických disidentů“ šlo o jakýsi hromadný dobrovolný přerod z komunisty v demokraty. Chobota dreveného, plechom pobitého šlo o přerod.
Ti lidé nikdy nepřestali být komunisty. Jenom se jim prostě nepovedlo to, co Charta zamýšlela, plánovala a přála si: Demokratický socialismus. Prostě a jednoduše, pokračování neživotné utopie z roku 1968 a žádný kapitalismus. Ten chtělo možná jen pár lidi v Chartě.
Argumentuje se „sovětskou okupací“ jen proto, aby se vytvořil dojem, že komunistická vláda 1948 – 1968, kdy došlo k největším perzekucím a justičním vraždám, byla OK prostě proto, že právě v této době byla většina „disidentů“ v KSČ silně aktivních.
A proti tomu se staví velmi negativní pojem „okupace“, jakoby v letech 1969 – 1989 docházelo k podstatně horším zvěrstvům než před rokem 1968. Ale naprostý opak je přece pravdou.
Vymyslel se a stále se používá posměšný název NORMALIZACE za účelem nasadit psí hlavu všem, kdo v letech 1969-1989 žádné závažné zločiny nepáchali a zcela odvrátit pozornost od zločinců a jejich propagandistických pomahačů z let padesátých.
Ostatně, případ již zmíněné Jiřího Rumla, který byl v padesátých letech největší hlásnou troubou KSČ, propagující nemilosrdnou popravu Milady Horákové, je toho zářným příkladem.
A co se týče onoho výše zmiňovaného příkladu s čelním nárazen dvou aut do sebe nebo do betonové zdi, tak autor Ondřej Palkovský se tím detailně zabýval již před třemi lety (a jistě i mnozí před ním), takže postačí jen číst zde.
