Předem mého dopisu, milá Maruško, ti sděluji, že se mám dobře, ale jakmile se zmíním o našem velikánovi, dostanu přes hubu. Například o TGM mohu napsat, a to vzhledem k jeho věku, spíše obdivně, že měl milenku, u VH si koleduji.
Ale takto to chodí odjakživa, třeba v katolické církvi. Ta a nejen ta má určitá dogmata, která nelze zpochybnit, přes která vlak nejede. A v době, kdy vlaky ještě nebyly, mohl za to člověk klidně skončit na hranici, kam musel dojít pěšky.
U Václava Havla je to tak, že se musí říci: "byl to zarytý bojovník proti režimu" a "byl to zapálený bojovník za demokratický socialismus", což by vše bezvadně souhlasilo, kdyby ten režim, proti kterému bojoval nebyl zrovna socialistický.
Ale v jedné věci měl Václav Havel pravdu. Šlo o tzv. "Duch zákona". Duch zákona znamená, že můžete hřešit proti liteře zákona jak chcete. Ale pokud jednáte s vyšším účelem, pak to, že se nechováte tak, jak zákon přikazuje, je správné.
Například, každá revoluce i každý puč jsou samozřejmě protizákonné. A vše závisí na tom, kdo vyhraje. Pokud vyhrají revolucionáři, pověsí minulou vládu a pokud ne, pak visí sami. Jak prosté, drahý Watsone.
A právě Václav Havel mi otevřel, svým postojem k televizní krizi 2000-2001, oči. Ale, to až nyní. V průběhu té krize jsme mu naopak vůbec nerozuměl, protože vlastně podporoval kriminální jednání. To tak, ovšem, bylo jen zdánlivě.
Václav Havel podporoval, z jeho hlediska naprosto správnou myšlenku, že ČT má patřit té názorové skupině, která podporuje jeho názory a zajistí jejich kontinuitu, až zde nebude. To ostatně čini každý vládce v dějinách, třeba Jindřich IV.
A jakou souvislost to má se současnou "krizí". Tak především, vůbec žádná krize není, to si jen dva politici před volbami poměřují pindíky. Tedy volební preference. A protože premiér Sobotka zjistil, že se jeho "pindík" jakoby scvrkl, musel jednat.
A napadlo ho to, co ho napadlo a udělal to, co udělal. A máme z toho dvoutýdenní strkanici o post ministra financí. A co na to prezident? Ti, co ke své hanbě, nevyznávají Václava Havla, blábolí něco a liteře Ústavy.
Ale my, a hlavně prezident Zeman, kteří odkaz Václava Havla ctíme, víme že není důležité to, co je v Ústavě napsáno, ale to, čeho se má dosáhnout. A to, čeho se má dosáhnout je, na přání pana ministerského předsedy Sobotky vyměnit ministra financí.
Ale takovou personu nelze jen tak vyměnit za nic. Odvolat ji, aby vzniklo jakési vakuum. Jakési prázdno, či neznámo, které nezajišťuje hladký chod ministerstva a tím i vlády a celého státu.
Je to více než jasné. Jakmile pan premiér docílí s hnutím ANO shody o postu ministra financí tak, jak je psáno v koaliční smlouvě, která sice nemá ústavní, ale bytostně vládní rozměr, bude zase čisto a klidno na českých luzích a hájích.
